Stratenec, Biele skaly, Suchý - do třetice...

11. srpna 2018 v 14:00 | Nojboš |  Hory a příroda
Jak už jsem možná zmiňoval, když začínám psát první řádky textu, otevřu si fotky a dám tam úplně tu první, kterou jsem pořídil na tom, kterém výšlapu. Na fotce je zobrazeno takové horské, klidné, ráno. Mlžné opary lehce stoupají z dolin…a já teď sedím v Gelsenkirchenu, píšu tato slova a vzpomínám…týdenní sparné počasí, práce na střeše, do toho průmyslová aglomerace, místní prominou, nehezká, nepřívětivá, přelidněná a zvláštním zohavujícím způsobem místního nepořádku a nakládáním se starými věcmi, charakteristická...Porúří je peklo. Je to civilizační skvrna na naší Zemi. Tady není hezky…ale na Fatře bylo. Bylo krásně, bylo skvěle a bylo úplně nejvíc. Když jsem si myslel, že úplně definitivně končíme v GE, a ukázalo se, že to vůbec nebyla pravda, tak to stejně nic nezměnilo na čtvrtečním výšlapu na Malou Fatru. Přes týden bylo počasí všelijaké, spíše deštivé a čtvrtek se jevil býti nejlepším řešením. Přidal se ke mně spolupracovník Tom, který chtěl původně něco v Tatrách, ale na Tatry jsem neměl v tu chvíli pomyšlení. Lákala a vyzývala mě neukončená trasa, kterou bych jejím absolvováním, nejenže, ukončil, ale hlavně bych si dále posunul své znalosti hřebene Malé Fatry. Spojil si logicky celý hřeben, aby měl člověk celkovou představu o pohoří, a to výstupem na Suchý přes sedlo Priehyb z doliny Kúr. (tuto část textu jsem psal 18.července 2018)

Přijeli jsme lehce po šesté do doliny Kúr. Vybaveni nezbytným, po lehké snídani s krasňanské Jednoty. Už od Žiliny jsme pozorovali jasno nad Fatrou s oblačností v dolinách. Pohoda. A mělo být líp. A bylo. Kdo absolvoval výstup z doliny Kúr na Priehyb ví, že to dá nějakou práci, než člověk stane v sedle. Prvních 200 výškových metrů je lesáckou cestou. Takže se začíná naostro počítat, až při stoupání na Príslopok. Všechny výstupové pasáže v této oblasti Fatry jsou specifické svým přístupem k hřebeni. Teď mám na mysli přístup ze severních dolin. Šlapali jsme vzhůru a dali jsme si pauzu až na Medvědí stráži. Bylo klidné počasí. Téměř bezvětří. Jen tlak vytláčel mračné páry vzhůru z doliny. Trochu jsem se bál, že napotřetí, a nebylo by to s výhledy…? Ale přírodě se musí dát co potřebuje. Člověk se musí přizpůsobovat přírodě, ne příroda přizpůsobovat člověku.


Z dolin se tlačilo stále více oblačnosti. Krásu hřebene směrem ke Kriváni nám začal zahalovat mračný závoj

V Priehybu už bylo jisté, že nás mraky budou nějakou chvíli doprovázet. Ale čas byl s námi. Bylo lehce před půl devátou a od desíti mělo být už skoro krásně. A tak jsem věřil. Po krátkém výšlapu na Stretenec, nejvyšší bod celé akce, jsme si dali druhou pauzu, pauzu vrcholovou. Občas se tu a tam něco mihlo mezi parami, ale nefoukalo, byl klid, byl mír, bylo spojení se s přírodou. Zaslouženě jsme oddechli a usušili trička.

Hřeben na Stratenec, Biele skaly a Suchý, cíle našeho výšlapu

Hřebenovka k Bielym skalám

I dolina Kúr se nám ukázala

Stezka hřebenem je krásná. Ze Stratence klesá pod Ťaví hrby, které jsou, jako většina této části hřebene, skalkovité a nabízejí rozhledy. Krátkými sestupy a výstupy jsme se dostali do sedla Vráta. Krásné místo. Sedlo Vráta, do něj někdy odněkud přijdu a nebude to po hřebeni. Zase závazek. Ale jaký… Ze sedla Vráta pokračuje hřeben na Biele skaly krásnou pasáží.

Hřebenovka na Biele skaly

Na vrcholu Bielych skal, pohled do doliny Kúr

Přes Ťaví hrby ke Stratenci z Bielych skal

Strmé srázy Bielych skal do doliny Kúr

Z Bielych skal jsme pokračovali k našemu poslednímu vrcholu, na Suchý. Poslední úseky klesání a stoupání. Oblačnost se začala protrhávat a deka, která přikrývala okolní kopce začala mizet. Objevil se i Malý Kriváň. Hluboko pod námi se pod skalami pásly laně. Byl nádherný čas. To, po čem jsem toužil v zimě, se mi teď vracelo. Byli jsme na hřebeni. Příroda byla milostivá a dávala nám dle svých možností.

Malý Fatranský Kriváň ze stezky na Suchý

Strmé svahy Suchého

Kriváň v pozadí a absolvovaný hřeben ze Suchého

Vrcholový kříž na Suchém a Tom

To, co jsme neviděli od výstupu do sedla Priehyb, tak se nám vrátilo na Suchém. Rozhledy nabízely pohled na Malou Fatru, ale dál nám toho příroda nenabídla. Ale to vůbec nevadilo. Byl jsem na Suchém, měl jsem za sebou kus hřebene, další pokračování přírodního skvostu jménem Malá Fatra. Po lehkém osvěžení a krátké pauze jsme začali sestupovat. Poměrně ostré klesání na Príslop pod Suchým jen potvrdil má slova o náročnosti tohoto terénu. Pozoroval jsem krásnou fatranskou flóru, která byla v celé své plné síle.

Bodlák

Přírodní skalnička

Byl krásný dopolední čas a my jsme se začínali těšit na chatu Pod Suchým. Dáme si nějaké dobré jídlo, chvilku pobudeme a pak vyrazíme do doliny Kúr. Okruh se začal pomalu uzavírat. Ze sedla Javorina jsme to měli dolů po sjezdovce k chatě už jen kousek.

Stezka po sjezdovce k chatě Pod Suchým (na horizontu Martinské hole)

Chata pod Suchým velice příjemně překvapila. Milý a přátelský personál a výborná kuchyně. Baraní guláš s pivem, to byla odměna za vynaložené úsilí, kterého vůbec nelituju. Velice chutně jsme poobědvali a vydali se na cestu k autu, do doliny Kúr. Od chaty Pod Suchým jsme velmi pozvolna klesali na sedlo Brestov a dále pokračovali do doliny Kúr.

Nad dolinou Kúr

Závěrečné metry, kdy už jsme téměř viděli auto byly natolik špatně značené, že jsme se prodírali maliním a křovinami, abychom se dostali na cestu za humny v osadě, která je v dolině. Návrat dobrý, všechno dobré. Příroda byla milostivá, počasí nám přálo, co dodat závěrem? Poměrně fyzicky náročný trek (detailní přehled v Zápisníku provedených aktivit), který určitě stál za to.

Zleva Stratenec, Biele skaly a Suchý z doliny Kúr

Děkuji přírodě, že mi dovolila dokončit rozdělaný trek a tak příště zase někdy…

HORE ZDAR!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 13. srpna 2018 v 22:09 | Reagovat

Na Vašich snímcích je vidět, že tady krásou příroda vůbec nešetřila a Vaše povídání je přídavkem k této kráse. Počasí Vám bylo nakloněno a Vy máte opět krásné zážitky.
My byli letos na Kysucách a musím napsat, že je to zase úplně jiné, než u nás v Beskydech, Jeseníkách či Vizovických vrších. Inu, člověk si pro tu krásu musí sám dojít. Potom už stačí jen se dívat a s pokorou poděkovat.
Mějte se krásně a přeji zase nějaký pěkný výšlap, o který se s námi ve vyprávění podělíte na Vašich stránkách.

2 Aleš Aleš | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 8:10 | Reagovat

[1]: Děkuji za, opět, milou reakci. Včera jsem se vrátil z Tater. Dvoudenní, narychlo, akce. Fotek jakýchsi, musím to nějak zpracovat, tak snad to zvládnu v trochu slušném časovém horizontu. Mějte se krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama