Lavanttalské Alpy - výšlap na Grosser Speikkogel

22. října 2017 v 14:59 | Nojboš |  Hory a příroda
Podzimní čas je tady, ale já bych se rád, ještě na okamžik, vrátil do léta. Pracovní povinnosti mě tentokrát zavály do Štýrska, do Grazu. I přes silně nabitý pracovní program jsem si našel jeden den, jednu jedinou volnou neděli, abych se podíval do okolí, které nabízelo mnoho příležitostí k výletům. Když jsem se v sobotu večer chystal na nedělní trek, byl jsem odhodlaný vyrazit brzy ráno, abych si to pořádně užil. Ovšem nedělní ráno nebylo příliš přívětivé. Zatažená obloha a předpověď nic moc. No, nic, z výletu nic nebude… To bych, ale nebyl já… Po ranní kávě jsem se rozhodl, že to přeci jen zkusím. Z Ehrenhausenu, kde jsme bydleli, bylo nejblíže do Lavanttalských Alp.

Náš dočasný azyl v Ehrenhausenu

Mým cílem byl Grosser Speikkogel, nejvyšší vrchol oblasti Koralpe. Vrchol, jenž jsem mohl každý den vídat při svých cestách do práce, do Grazu, a zpět. I přes nejisté počasí jsem se tedy přeci jen vydal. Vyrazil jsem kolem půl devaté ráno. Před sebou hodinku jízdy autem do sedla Weinebene, odkud jsem hodlal vyrazit k vrcholu. Od městečka Deutschlandsberg jsem začal nabírat výšku. Stoupání zpočátku ostřejší, ovšem závěr zcela regulérní hang. Silnice s procentuálním sklonem 23%.

Rozcestník v sedle Weinebene

Počasí bylo víceméně přívětivé. Oblačno, ale mraky se držely nad okolními vrcholky. Kdyby to tak zůstalo, nebylo by to zlé. Stezka na Speikkogel vede ze sedla Weinebene přes pastviny, které v zimně slouží lyžařům. V létě však byla pastviska plná dobytka a dokreslovala tak atmosféru alpské oblasti. Široká šotolinová cesta mě přivedla na první vrchol, na Weinofen (1726m). Je to rozložitý vrch s občasnými kamennými výběžky. Stezka pokračovala pod vrcholky kopců Brandhöhe (1886m) a Mosch Kogel (1916m).Odsud byl, přes amfiteátr závěru doliny vidět mohutnější kopcovitý vrchol Hühnerstütze (1989m) a za ním cíl mé trasy, Grosser Speikkogel (2120m). Pastvina střídala pastvinu. Pod Hühnerstütze jsem dorazil k rozcestníku. Poměrně slušný orientační systém nabízel k návštěvě mnoha chat, které jsou tu poměrně hodně rozesety po okolí. U rozcestníku jsem se potkal se dvěma Rakušany, kteří se mě ptali na cestu. Poradil jsem jim…což bylo komické vzhledem k faktu, že jsem v té oblasti byl poprvé… Nicméně v cestě za mnou nepokračovali. Možná je odradil prudší svah na Hühnerstütze, který byl výživnou změnou oproti kopcovité procházce. Z Hühnerstütze je Speikkogel jako na dlani a stezka vedoucí po širokém hřebeni, s jistě krásnými výhledy (panoramaweg), patřily k těm lepším pasážím celého treku.

Z Hühnerstütze do údolí, k rozcestníku v sedle pod Mosch Kogelem

Hřeben tvořící hranici mezi Štýrskem a Korutany, vlevo vrchol Gr.Speikkogelu s vojenskými radary

Výhledy, mě souzené, však tolik nenabízely. Oblačnost začala pomalu sestupovat a tak jsem mohl spatřit jen něco málo okolní krajiny, přímo pod horami. Netrvalo dlouho a byl jsem pod Speikkogelem.

Kousek pod vrcholem

Sotva už však byly vidět siluety vrcholu. Závěrečný vzpon k vrcholu byl už jen v mracích. Na vrcholu je osazen pěkný vrcholový kříž.

Rozcestník pod vrcholem

Vrcholový kříž

Gr.Speikkogel

Vzhledem k zmíněnému počasí jsem si vrcholové pivo nechal na později. Rozloučil jsem se z vrcholem a snažil se sestoupit pod mraky. Trochu přívětivě bylo v sedle pod vrcholem, ale netrvalo dlouho a i tady se rozhostilo království mraků. Šel jsem do hor, abych zatáhl oblohu.

Zatahovač oblohy

Alpská louka

Prakticky celý sestup jsem postupoval ve snižující se oblačnosti. A když jsem dorazil na parkoviště na Weinebene, začaly dopadat první kapky deště. Cestou do Ehrenhausenu jsem jel už jen v dešti. Výlet vyšel akorát. A i když nebylo tolik výhledů, jsem šťastný, že jsem tuto oblast mohl trochu poznat a nahlédnout tak do Lavanttalských Alp.

Tady začíná Štýrsko v sedle Weinebene

Takto nějak by mohli vypadat Krkonoše, pomyslel jsem si. V Krkonoších jsem byl jen jednou jako dítě a to už je hodně dávno… Zdejší "Sněžky" jsou však přes "dva" vysoké a tak výškou připomíná krajinu Sierry del Moncayo. Podobný ráz, podobně vysoké kopce. Myslím si, že je to každopádně zajímavý kout s nenáročnou turistikou, vhodný i pro méně zdatné turisty anebo příjemné protažení se při cestě přes Rakousko na jih.

…a trochu statistiky nakonec, kterou bych tady taky mohl uvádět…co?

Oblast: Lavanttalské Alpy (Koralpen) (A)
Trasa: sedlo Weinebene (1660m) - Weinofen (1726m) - Hühnerstütze (1989m) - Grosser Speikkogel (2120m) a zpět
Délka: 15,81km
Převýšení: 609m
Čas výstupu: 1h40m
Čas sestupu: 1h20m

HORE ZDAR!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 22. října 2017 v 15:06 | Reagovat

Nádherné fotografie

2 Nojboš Nojboš | 22. října 2017 v 15:11 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář i slova uznání, těší mě Vaše návštěva na mém blogu.

3 Jarka Jarka | E-mail | 22. října 2017 v 21:45 | Reagovat

Neskutečná nádhera. Až se tají dech z té krásy. Co všechno dokáže příroda vytvořit nelze kolikrát ani popsat slovy, ale Vy jste Vaše putování popsal velmi působivě.

4 Nojboš Nojboš | E-mail | Web | 23. října 2017 v 7:05 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji, Jarko. Cením si Vašich komentářů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama