Slezské Beskydy - Barania góra

16. července 2016 v 22:55 | Nojboš |  Hory a příroda
Všechno, o čem bych se s Vámi rád podělil, začalo úplně klasicky, u mě doma v kuchyni. Tikající hodiny, otevřený notebook a hledání zajímavých míst. Po všech těch výletech do přírody se mi čím dál, tím hůř hledají vhodná místa. Aby to nebylo jednotvárné, aby to bylo "nové", tady už jsem byl a tady taky… Místa, která jsou mi tolik blízká, a která mě tolik fascinují, jsou až příliš daleko na výlet jen tak. A tak je to pokaždé těžší a náročnější. A že jsem to neměl s výběrem jednoduché, dokazuje i to, že jsem se najednou ocitl na mapě mimo území ČR. To by snad nebylo nic neobvyklého. Na Slovensko je to kousek a přírodu mají naši sousedé fascinující. Tentokrát mě ale stopování hřebenů přivedlo do Polska. Do Slezských Beskyd. V mém hledáčku zůstala oblast pramenů řeky Wisly. Barania góra. Už při pohledu na mapu sliboval tento výlet spoustu nepoznaného.

Panorama Slezských Beskyd

Vyrazil jsem v neděli ráno ze Zlína. Do vesničky Wisla-Czarne (Biala Wiselka) je to 160km. V 6.45 jsem byl na místě. Auto jsem zaparkoval na odstavném parkovišti a vyrazil jsem podél potoka (Biala Wiselka) na Baraniu góru. Zpočátku vede stezka po asfaltové příjezdové komunikaci k chatám a osadám pod touto fascinující horou. Už po pár metrech bylo zřejmé, že příroda v této formě je svým způsobem unikátní. Svažité strže a skalnaté koryto Bílé Visličky, nebo jak by tento název člověk přirozeně přeložil, to všechno bylo pro mě nové.

Skaly grzybowe

Zhruba po půlhodině chůze stezka odbočuje z asfaltové komunikace na turistický značený chodník. Vedle skalní brány Wrota Jerzego Kubisza pokračuje stezka podél Biale Wiselky a zanedlouho nás přivede ke kaskádám Rodla. V těchto místech začíná chodník stoupat poněkud strměji.

Kaskády Rodla

Značená cesta pokračuje stoupáním po úbočí Baraní hory. Po chvilce míjím informační tabuli, na které stojí napsáno, že celá rezervace Barania góra byla založena v roce 1953 a vzhledem k výjimečnosti tohoto přírodního skvostu byla ponechána tato oblast zcela přirozenému vývoji. Polomy způsobené větrnými vlivy, stromy poškozené kůrovcem, vše zůstává v původní podobě a tak ráz přírody na Baraní hoře je tak unikátní a ponechán na vůli přírody. I díky této skutečnosti jsou na stezce místa, které nabízejí neskutečné výhledy do okolí.

Výhledy ze severního svahu Baraní hory

Se stoupající nadmořskou výškou se mění i charakter a ráz lesa. Převládají jehličnaté porosty, které jsou přirozeně doplněny bučinami. Stezka je v těchto místech kamenitá a všude kolem je patrná neskutečná síla přírodního živlu, vody. Po kapkách, ale i malých pramíncích, všude se řine voda na povrch. Je to úchvatné místo a člověk hned pochopí, proč je tato oblast již více než 60 let přírodní rezervací.

Stezka na Baraniu góru

Za necelé dvě hodinky jsem na hřebeni. Tady stezka navazuje na hřebenovku Slezských Beskyd. Doleva je možno pokračovat směrem na Skrzyczne (1257m), doprava pak na Baraniu góru (1220m). Samotný rozložitý hřeben nabízí mimořádné výhledy.

Hřebenovka Slezských Beskyd

Po výstupu na hřebenové partie je to už jen kousek k vrcholu. Ten je pak odměnou pro každého, kdo se sem vydá. V roce 1991 zde byla vybudovaná rozhledna. Vyhlídková podesta je umístěna ve výšce 9,16m nad zemí a je doplněna velmi podrobným popisem všech vršků, vrchů a hor, které je možno z tohoto místa spatřit. A že je toto místo unikátní. Od východu k západu směrem k jihu lze spatřit Tatry Vysoké, Západní, Nízké, Chočské vrchy, Fatru a Moravskoslezské Beskydy. K severozápadu pak Jeseníky a k severu pak zbytek Slezských Beskyd. Prakticky vše co je možno vidět je tady k mání. Vhodným doplněním k popisu vrcholků je i vzdálenost vzdušnou čarou. Třeba Rysy 92km, Ďumbier 88km, Veľký Choč 57km, Lysá hora 41km. Je až s podivem, co lze z Baraní góry spatřit.

Vyhlídková věž na Baraní hoře

V mém případě byla dohlednost okolo 60km, takže jsem Tatry bohužel neviděl, ale to nic neubírá na kráse tohoto místa. Jakmile jsem se nabažil přírodních skvostů, vydal jsem se po hřebeni dále k jihozápadu. Nejprve jsem pokračoval přes nevýrazný Wierch Wiselka 1192m k Wierchu Równiańskiemu 1160m. Zde jsem opustil značenou stezku a vydal se k severu na úbočí Baraní góry. Cestou necestou jsem objevoval kouzelná místa. Byl jsem tu sám a to dodávalo místům mystického ducha divoké přírody. Bylo tu nádherně.

Odpočinek v přírodě

Strávil jsem v těchto končinách nějaký čas, abych se nabažil té krásy. Spojení s přírodou bylo neuvěřitelně silné a okouzlující. Všude kolem byly mokřady a měkká půda pod nohama nedávala pochyb, že tady někde pode mnou je obrovský rezervoár vody, a že právě v těchto místech je u zrodu takový významný tok jakým Visla bezesporu je. Voda je tu všude a na prvním místě.

Zrod velké řeky

Po chvilce jsem vyšel ze zalesněných částí hřebene. Tady jsem se napojil na lesácké cesty. Pohled na Skrzyczne a ostatní Beskydské vrcholy mne doprovázely až do míst, kde se lesní cesta noří do beskydských lesů. Všude kolem voda. Pochopil jsem, jak moc výjimečné toto místo je. Voda, zdroj života. Prakticky neustálá eroze půdy, která je způsobená bezpočtem pramenů, pramínků, vývěrů, tu nechává člověka klidným. Připadal jsem si, že půda pod nohama je jen jakousi slupkou. Všude je tu přítomna voda. A o vodě je celá Barania góra.

Cestou z Baraní góry

Beskydy

Různobarevné vývěry řeky Visly

Beskydské osady

Čím více jsem klesal s nadmořskou výškou, tím více přibývalo pramenů. Voda je tu opravdu prakticky všude. Není tu suchého žlabu. Je-li tu jakýkoliv "zářez" do krajiny, všude v něm najdete vodu. Voda tu teče všude.

Jeden z mnoha zdrojů řeky Visly

Lesními cestami jsem dorazil až do osady Równe (cca 750m). Odsud již vede opět asfaltová komunikace podél, čeho jiného, potoka. Tak moc jsem si našel zalíbení v této krajině. Snad je to tím, že voda je vždy jedinečná. V žádný okamžik není stejná. Mění se, přetváří, vytváří zákoutí, dokáže projít skálou, spojuje se a ve finále se promění v živel, který je, jak životodárný, tak může mít zkázonosnou podobu.

Nedaleko osady Równe a Bobrów

Výšlap se pomalu chýlil ke konci. Měl jsem možnost nahlédnout do, pro mě do té chvíle nepoznaného, koutu přírody a nutno podotknout, že to bylo nahlédnutí velmi poučné, krásné a nezapomenutelné. Mohu-li doporučit, tak Barania góra a Slezské Beskydy jsou můj tip pro Vás. Rozhodně stojí za to navštívit Slezské Beskydy.

Skrzyczne 1257m z Baraní góry

Zde si můžete prohlédnout výškový profil trasy, délku a ostatní podrobnosti výšlapu https://www.endomondo.com/users/38311/workouts/745376203
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké máte rádi horské výstupové trasy?

Lehké, značené 15% (370)
Středně těžké 16.6% (408)
Těžké, obtížné, feraty 17.6% (433)
Je mi to jedno 16.6% (408)
Neznačené 18.5% (455)
Nemám rád žádné trasy :-( 15.7% (387)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama