Vánoční a silvestrovské výšlapy 2015

2. ledna 2016 v 18:48 | Nojboš |  Hory a příroda
Přišel čas vánoční a s ním i závěr roku. Teď už je vlastně všechno za námi a my můžeme otevřít tu "novou", nepopsanou, knihu s číslem 2016. Co si do ní kdo napíše, to je otázka. Jedno je jisté, každý, sám za sebe, by měl mít možnost ovlivnit výsledný obsah. A tak se ohlédnu po tom loňském konci. Po těch posledních kapitolách.


Den štědrý a jeho zvláštní atmosféra mě dostala do Hostýnských vrchů. Štědrodenní výstup na Kelčský Javorník je jakýmsi pokračováním silvestrovských návštěv tohoto kopce z minulosti. Tentokrát to však byla trochu premiéra, neboť to bylo poprvé, kdy jsem mohl vystoupat i do nejvyšších partií Kelečské rozhledny. Je krásná a díky patří všem, kteří se postarali o to, aby spatřila světlo světa. Podesta M, tedy ta nejvyšší, se nachází v nadmořské výšce 892,61m. A výhledy z vrcholu musí potěšit každého, kdo má přírodu jen trochu rád. Trasa z Tesáku (690m) na Kelčský Javorník vede nejvyššími partiemi Hostýnských vrchů. Nejdříve je nutno vystoupat na Čerňavu, která je se svými 844m druhým nejvyšším vrcholem Hostýnských vrchů. Stoupání na Čerňavu je poměrně ostré. Je to dobrý terén pro trénink. Z Tesáku můžete být na Čerňavě za 20 minut. Následuje sestup k rozcestí Humenec, kde je možno odbočit k partyzánské zemljance anebo pokračovat ještě pár metrů níže do sedla. Tento sestup Vás připraví o všechny "nastoupané" metry. Z Humence na Kelčský Javorník začínám opět z výšky lehce pod 700m. Následuje výstup na hřebenové partie Kelčského Javorníku, na Jehelník (852m). Odtud je to po hřebeni na Kelčský Javorník už jen kousek. Cestou míjím částečně odhalené hřebenové skalky a pak už se mezi stromy objevuje silueta rozhledny. Trasa z Tesáku přes Čerňavu na Kelčský Javorník mi zabrala 1 hodinu. Nazpět stejnou cestou a vzhledem k reliéfu trasy i v podobném čase. Na této 10-ti kilometrové trase vystoupáte 550 výškových metrů.


Hned další den, tedy 25.12., jsem se rozhodl pro kondiční okruh Mladcovskými kopci. Naplánoval jsem si 8,5km dlouhou trasu. Z Mokré II. (248m) přes vrcholové partie Předního, Prostředního a Zadního vrchu (420, 417 resp. 423m) směrem k Soudné. Odtud chvíli po značené trase Mladcovského okruhu a po lesních cestách ke kótě "387m". Tento skalkový vršek, který je díky těžbě dřeva holý, nabízí rozhledy, v rámci možností, na okolí Zlína, na Vizovické vrchy a na Mladcovské kopce. Jelikož se oblast podle mapy jmenuje Kočárnice, přiřkl jsem tomuto místu název Kočárnický kámen. Cílem bylo zvládnout tento okruh v co možná nejkratším čase. Trasu s převýšením 355m jsem absolvoval za 1h45m.


Následovaly 3 dny "odpočinku" a tak jsem začal přemýšlet, kam letos na Silvestra? Původní plán, výstup na Šíp, jsem zavrhl a hledal variantu s výhledy k Tatrám. Vybral jsem si Choč.


A tak jsem 29.12., ani nevím, co to bylo za den, v rámci tréninkové přípravy, vystoupal na Smrk a Malý Smrk v Beskydech, kde šlo hlavně o převýšení a rychlost výstupu. Z Velkého potoka (536m) je to na Smrk (1276m) zhruba 6,6km s převýšením 800m. Trasu bez přestávek jsem absolvoval v čase 1h20m. Zpočátku metry přibývaly pomaleji, ale díky dobře zvolené výstupové frekvenci a strmějšímu závěru, jsem se dostal do průměru 100m/10min. A i když mi počasí nedopřálo rozhledy do okolí, stál tento výstup za to. Takové to "spojení s přírodou" jsem si užil až na Malém Smrku, kde jsem byl úplně sám. Mrzlo, byly 4° pod nulou, Lysá se nehodlala ukázat, ale námraza na borůvkách mě dostala. A tak já to mám. I v počasí, které není "ideální"…co je "ideální" počasí? Když jsem šlapal nahoru tak jsem ji viděl. Nepršelo, oblačnost někde na úrovni vrcholků. Ale příroda je famózní. Spojil jsem se s přírodou… https://mapy.cz/s/oHkh


…a přišel Silvestr. Budík jsem si nastavil na 4:00 a v 5:15 jsem vyrazil. Trasa Zlín-Púchov-Žilina-Dolný Kubín-Valaská Dubová…ráno byla naprosto vymetená obloha, jen hvězdičky zůstaly. Ve Zlíně bylo mínus 8°C a ve Valaské Dubové dokonce o tři méně. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se bez vlastního přičinění, stal účastníkem "Tradičního silvestrovského výstupu na Choč". Podle slov místního "pořadatele", který vybíral regulační poplatek 3€, se letošního výstupu zúčastní nejvíce lidí v historii. Jestli to nakonec byla pravda nevím, ale pravdou bylo, že jsem na Choči nebyl rozhodně sám… Zprvu rozpačité pocity velice rychle pominuly. Vždyť jsem se tolik připravoval. A teď bych si měl tento očekávaný zážitek něčím pokazit? Rozhodně ne! Přezul jsem boty, sbalil si batůžek, vysunul paličky a vyrazil. Nejprve kousek dědinou, pak doleva a už začalo stoupání. Zástupům lidí směřujícím k vrcholu přišlo vhod pár stánků, kde prodávali nejen silvestrovský grog a punč, ale i dobročinné vzpomínkové magnetky na Silvestrovský výstup 2015. Oproštěn od okolního světa jsem postupoval vzhůru. Vyhýbání se bylo někdy náročnější, ale dalo se zvládat a tak jsem se snažil nikoho nijak neohrozit. Strednou poľanou jsem prošel bez zastavení. Bylo tam lidu jak na náměstí… A už jsem byl v závěrečném stoupání na vrchol Veľkého Choče. Bez zastavení jsem byl za hodinu a půl na vrcholu. Převýšení 950m…trénink dělá mistry…přes 105m/10min. Za jednou z mnoha kosodřevin jsem si našel "své" útočiště. Kochal jsem se výhledy, které Choč nabízí. Jsou impozantní, protože je odtud možno spatřit vše nejzásadnější. Od Tater Západních, lze spatřit i část Tater Vysokých, přes Střední Beskydy k Beskydům Moravskoslezským, Malá a Velká Fatra a Nízké Tatry. Je možné vidět opravdu vše zásadní. Při pohledu na Kľak jsem vzpomněl Silvestra loňského. Martinské hole mi připomněly dubnový zimní výstup na Veľkou lúku a Kriváňská Malá Fatra zase říjnový namáhavý výstup na oba fatranské Kriváně z doliny Kúr. Takový pohled jsem potřeboval a děkuji přírodě za to, že je a za to, že tu mohu být taky. Nemůžu opomenout ten zvláštní pocit při pohledu k Tatrám s vědomím tím, že předchozí den byl příliš tragický a Tatry si vyžádaly pět lidských životů…tento pocit se mi zpětně umocnil zjištěním, že v době, kdy jsem shlížel k Tatrám, tam vyhasínaly další dva lidské osudy… Je to otázkou lidské slabosti? Anebo silou hor? Nemohu nikterak soudit. Nicméně snižování rizika neštěstí by mělo být vždycky prvořadé pro každého návštěvníka hor. I tak nepředvídatelné záležitosti, jakými jsou třeba laviny, lze částečně předvídat. Při výstupu na Choč jsem se dvakrát zvedal ze země, neboť zem byla promrzlá na kost a byla kluzká i na travnatých pasážích. Při představě, že by takový podklad měl nastat někde v exponovaných partiích, jsem přesvědčen, že bych dále nepokračoval. Vzdávám tím hold všem záchranářům, kteří v takových případech mnohdy riskují vlastní životy, pro životy druhých. Dovolím si novoroční přání: Buďme všichni zodpovědní, vždy spoléhejme jen sami na sebe, co nedokážeme, to nedělejme. Buďme pokorní k přírodě a važme si jí. Když vstupujeme do přírody, děkujme a prosme o přijetí. Nepoužívejme výrazů jako zdolat horu, dobýt horu. To není možné. Na horu lze vystoupit, vylézt. Je možné stát na vrcholu. Ale bez pokory nelze vstoupit bezpečně kamkoliv. Hrdost a pýcha dokazuje malost a nevědomost. Přeju nám všem, ať pocit štěstí každému zůstane a neopouští ho. Ať každý pohlédne, kam chce, a ať se každý vždycky vrátí. Přeju nám všem pevné zdraví a HORE ZDAR!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama