Leden 2013

Vzpomínky na Pyreneje...

30. ledna 2013 v 14:13 | Nojbosh |  Hory a příroda
Alespoň ve fotografiích jsem se vrátil do Pyrenejí. Nepřízeň počasí mi nedává možnost někam vyrazit a tak jsem se brouzdal fotkama, až jsem se rozhodl podělit se s Vámi o pár obrázků. Nejsou nijak tématicky rozdělené. Je to výběr, snad zajímavých, fotografií z veškerých cest, které jsem kdy do Pyrenejí podniknul. Děkuji za návštěvu mého blogu a těším se nashledanou na těchto stránkách anebo v ideálním případě přímo uprostřed přírody. Ó hory, ó hory...

Když příroda fascinuje (Mladcovské kopce) 5.1.2013

23. ledna 2013 v 16:42 | Nojbosh |  Hory a příroda
Jelikož spíše nejsem člověk nížinný, mám velkou radost z toho, když si mohu dopřát procházku zvlněnou krajinou, a Mladcovské kopce jsou tím nejdostupnějším, co mi může příroda nabídnout. Byl to zvídavý útěk do přírody, nicméně o tomto koutě jsem věděl již dříve resp. o Předním vrchu (420m). A to z důvodu jeho mystické povahy. Tyhle kopce v sobě něco mají. Ve fotogalerii naleznete pár fotek pro představu.


Silvestrovský Klášťov 2012

4. ledna 2013 v 10:40 | Nojbosh |  Hory a příroda
Přestěhoval jsem se. A konec roku se přiblížil. Tak nějak jako každý jiný den. Přesto mě evokovalo, jednak počasí, které po dlouhé době jevilo známky krásy, jednak datum v kalendáři. 31.12.2012, učinit výlet symbolický. Poslední den roku. Kde věnovat své rozloučení, než na kopcích. Jsou tu, neodmyslitelné, částečně nehybné, vyvýšeniny, kopce, místa odkud vzhlížíme seshora. Rozhodl jsem se věnovat svůj holt vrchům Vizovickým, jejich nejvyššímu vrcholu Klášťovu. Současně si tak doplnit chybějící část hřebenu Vizovických vrchů, přesněji část mezi rozcestími Pod Svéradovem a rozcestím Pod Klášťovem (podle nových ukazatelů Klášťov-sedlo). Do této chvíle nepoznal jsem krásu kraje divokrásného. Ve svých silách tyčící se úbočí dvou nejvyšších. A vrcholy, oba částečně nevýrazné, nicméně plné síly přírody. Mocná příroda byla milostivá a nabídla se mi v plné kráse. Byl Silvestr 2012 a mé kroky razily cestu zledovatělými stezkami kamsi k místům nejvyšším. Ani ne tak náročné, jako symbolické. A taky že ano. Myslet si, že budu na Klášťově na Silvestra sám…nemyslel jsem si to. Nepřál jsem si to. Nebyl jsem sám. Dokonce zdroj ohně mého způsobil rozhoření ohně silvestrovského na tomto místě. A tak štamprlička kalvádosu nebyla nevhodnou odměnou za poskytnutí zdroje ohně. Posvačen a ve skvělé kondici jsem vyrazil směr nepoznané. Cyklotrasa a následné odbočení směrem vytýčeným, souhra krásy umístěné na hřebeny vrchů Vizovických. Luxus "naentou" dovršil závěrečný výpad z lesů nad Pozděchovem a citlivě a správně umístěná vyhlídka směrem k Vartovně a nad celé okolí Pozděchova. Nádhera. Byl jsem šťastný, v srdci radost.
Tehdy jsem ještě netušil, že slunce, poslední slunce roku 2012, doprovodím z hřebenů Chřibů…děkuju, přírodo. Děkuju, Přírodo. Krásný rok 2013 VŠEM!!!

Gran Faxa 3.005m (13.10.2012)

4. ledna 2013 v 10:26 | Nojbosh |  Hory a příroda
Blížil se konec mého pobytu ve Španělsku. Dní, které více připomínaly svoji atmosférou podzim, přibývalo a tak slunná a bezoblačná neděle 13. října 2012 se tak mohla stát moji poslední šancí navštívit Pyreneje, které mě tolik chytily za srdce. Rozhodli jsme se dva…Tom nabídku přijal ;-) Mé rozloučení se s Pyrenejemi jsem tak chtěl symbolicky vykonat ve výšce 3.000m. Za cíl jsme si tedy dali výstup na dominantní vrchol Bachimaňské oblasti, jejíž perlou je Horní Bachimaňské jezero (Ibón Alto de Bachimaña), vrchol Pico Bachimaña neboli Gran Faxa 3.005m. Výstup na Gran Faxa je opět výstupem neznačeným, který ovšem najdete v mnoha průvodcích.


V předvoji vycházejícího slunce jsme vyrazili z Alfajarínu a s východem slunce jsme dorazili do Panticosy. Po hlavní GR11 jsme stoupali k Bachimaňským jezerům a v závěru Horního jezera jsme odbočili na GR10 směřující k hraničnímu hřebeni, na Puerto Marcadau, "hraniční přechod" do Francie. U jezera Ibón Baxo dero Pezico jsme opustili stezku GR10 a vydali se k hrázi tohoto jezera. Dále jsme pokračovali strmými úbočími vpravo od jezera, až po suťový svah pod dominantním vrcholem Gran Faxa. Postup suťovým svahem byl velice náročný. Vzhledem ke sklonu 45° jsme častokrát museli stoupat po čtyřech. Závěrečný výstup žlabem do sedla pod vrchol byl pak ještě o něco strmější. Od hladiny jezera 2455m do sedla 2835m je třeba překonat převýšení 380m strmých suťových svahů. K vrcholu zbývalo pár výškových metrů, jenže čas, který jsme ztratili v suťovém svahu a vlastně nejen tam, najednou chyběl. Před námi skalní masiv vrcholu Gran Faxa. Vypadal velice. Dovolit si nějaké nerozvážnosti jsme nechtěli. Rozhodli jsme se, že cílem bude sedlo, které jsme velice poctivě vyšlápli. Sestup pak stejnou cestou do Panticosy.


Ve fotogalerii jsem se s Vámi podělil o pár fotografií. Věřím, že to nebyla moje poslední návštěva Pyrenejí, i když tyto řádky píšu z tepla panelákového domova kdesi pod Mladcovskými kopci. Pyreneje nashledanou!

Picos del Infierno 3.075-3.083m

4. ledna 2013 v 10:04 | Nojbosh |  Hory a příroda
…na Picos de l´Infierno jsme sice nevystoupali, ale máme důvod navíc se sem vrátit…a víkend 22.-23.9.2012 byl přesně tím termínem, který jsme zvolili pro výstup. Picos de l´Infierno. Masiv, na jehož hřebeni ční tři třítisícové vrcholy (3.075-3.083m). Vrcholky Pekla. Famózní hradba přikrytá ze severní strany zbytky ledovce (Glaciar de l´Infierno). Severní a centrální vrchol je na hřebeni přeťatý pásem světlých usazenin (los Marmoleros). Gran espectáculo…jak píšou v průvodci. A já mohu jen potvrdit…


Sobota, 22.9.2012. Přijíždíme do Panticosy kolem 18:00 a hned vyrážíme na "Martinovu" chatu ke spodnímu Bachimaňskému jezeru. Počasí je super. Kéž by to vydrželo. Po bohaté a chutné večeři si dáváme pěkný pyrenejský večer…

Neděle, 23.9.2012. Vstáváme do ranního rozbřesku. Některé skupinky vyrážejí již kolem 7 hodiny ranní. Je několik možností kam vyrazit. Náš cíl je jasný. Po snídani, kolem 8:15, vyrážíme. Téměř jasno, občas drobná oblačnost. Nebýt čerstvého větru, bylo by to absolutně ideální počasí. Stoupáme kolem Bachimaňských jezer, pod centrálním pyrenejským hřebenem, až do sedla Tebarrai 2.722m. Nárazy větru v sedle jsou natolik silné, že je obtížné ustát na nohou. Schováváme se za kamenné bariéry a vzhlížíme k vrcholům. Kolem 10:45 vyrážíme ze sedla na vrchol. Tušíme stezku a míříme k hřebenu. Než vystoupáme na hřeben Infiernos, musíme ještě vystoupit na vrchol, téměř třítisícového, Garmo Blanco 2.962m. Odsud je to přímo k hřebeni Infiernos opravdu kousek. Přes vzdušné a exponované hřebínky se dostáváme na Infiernos. Prvním vrcholem je vrchol severní (druhý nejvyšší). Vítr se uklidnil a rozhledy na okolní vrcholy pod námi jsou neskutečné. Po chvilce pokračujeme úzkým hřebenem na centrální, nejvyšší, vrchol Picos de l´Infierno. Pohled na Punta Garmo Negro 3.066m, na jehož vrcholu jsem stál před několika týdny. Je to úžasná podívaná. Majestátný Vignemale 3.299m (nejvyšší francouzský pyrenejský vrchol) a Pico Moros 3.146m v hlavním hřebeni. Pouze tyto dva vrcholy ční nad nás, uvažuju-li rádius do 10km vzdušnou čarou. Je to neskutečná podívaná. Děkuju, majestátné Pyreneje. Děkuju, za přízeň, za přízeň přírody. Picos de l´Infierno jsou vrcholy, které stojí za to navštívit. I když jsou pro nás Pyreneje, poměrně hodně, vzdáleny, stojí za to je poznávat. A tohle je můj tip pro Vás… ;-)