Výstup na Garmo Negro 3.066m (Pyreneje 15.7.2012)

22. července 2012 v 9:32 | Aleš |  Hory a příroda
Najednou se s výlety do hor roztrhl pytel. Červenec jakoby všechno změnil. Hned první víkend v Pyrenejích, týden na to z časových důvodů "jen" Sierra del Moncayo a další víkend opět Pyreneje. Tentokrát ovšem s lepší předpovědí počasí a přesvědčeni, že tentokrát to bude stát za to…

V sobotu po práci jsme se zmobilizovali a vyrazili opět směr Huesca a následovně Pirineos. Oproti minulému výletu trochu organizační změna. Nocleh nám poskytne náš Transit, speciálně upravený jako lůžková verze ;-) Po veselém a rozmarném večeru jsme ulehli a těšili se, co bude zítra. Cíl jsme stanovili. Výstup na Punta Garmo Negro 3.066m. Budíček nastavený na 6, ale realita poněkud, ehm, později…vzbudili jsme se v 8. Po takovém veselém večeru se ani není co divit. Po ranní kávičce a osobní hygieně jsme vyrazili. Bylo 9:11. Před námi 3hod. a 50min. dle průvodce.

Cesta na Garmo Negro je jedno velké stoupání. Převýšení činí 1433m. V první části stoupáme podél vodopádů v oblasti As Argualas, až se dostaneme nad úroveň lesa do širokého závěru mohutného žlebu. Nad tímto žlebem majestátně ční vrcholy Pico deras Argualas, Pico d´Algas, Punta Garmo Negro a zprava uzavírá vyčnívající Punta Pondiellos a schovaný vrchol Pico deros Arnals, který je současně posledním vrcholem v hřebeni, který dále pokračuje k severu a jehož další vrcholy tvoří Picos de l´Infierno. Stezka se dále rozděluje doprava na Os Arnals a doleva pod již zmíněné vrcholy. Traverzem stoupáme až mezi vrcholy Garmo Negro a Pico d´Algas mezi nimiž se nachází sedlo Collata Argualas. Závěrečné stoupání do sedla, do výšky 2860m, je ostřejšího charakteru. Ze sedla pak pokračujeme vpravo serpentýnami k vrcholu Garmo Negro. Tato část je poměrně náročná vzhledem k suťoviskám, které jsou prakticky až k vrcholu. Ten však stojí za to. Přes údolí s Pondiellskými jezery stojí v opozitu Picos de l´Infierno s neuvěřitelným pásem bílé horniny (As Marmoleras). Už jsem pochopil proč Garmo Blanco… Rozhledy z vrcholu na majestátný Vignemale 3299m, vzdálenější, na majestátu neztrácející, rozložitý masiv Monte Perdida 3355m a tam kdesi v dálce nejvyšší z nejvyšších Pico Aneto 3404m…a za hřebenem nadýchaná deka mraků, která prozrazovala, jak je ve Francii. Oblačnost, která se postupně začala tvořit však nebyla ani trochu nebezpečná, i když chvilkama znepokojovala, vždy se rozplynula. Na úvod jsem zapomněl poznamenat, že počasí tentokrát vyšlo na pět hvězdiček bez výhrady. Vrchol jsme si užili a vyrazili zpět. Sestupovou cestu jsme trochu modifikovali a vydali se žlabem s potokem, který pak mizel někde do útrob země. Příjemná změna. Relax ve 2000m a pozvolné loučení se s Pyrenejemi a nakonec závěrečné pivko na Kamenné chatě. Takový to byl krásný výlet. Nadšení, krása, prostě muy bien jaxviňa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké máte rádi horské výstupové trasy?

Lehké, značené 15.1% (368)
Středně těžké 16.7% (406)
Těžké, obtížné, feraty 17.6% (429)
Je mi to jedno 16.7% (407)
Neznačené 18.4% (448)
Nemám rád žádné trasy :-( 15.6% (379)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama