Moncayo - El techo de Zaragoza

17. dubna 2011 v 9:52 | AdventureTeam |  Hory a příroda
…když jsme stanuli na vrcholu Moncayo, rozěběhla se debata na téma, jak moc je tento vrchol významný z hlediska geografie země Aragón. Tak jako je Pico de Aneto se svými 3.404m nejvyšším vrcholem Aragonie a zároveň nejvyšším vrcholem Pyrenejí, tak je střechou (el techo) provincie Zaragoza majestátné Moncayo. S výškou 2.316m již patří do kategorie "řádný kopec". Naše druhá návštěva tohoto stejnojmenného pohoří měla tentokrát jasný cíl. Vystoupit na nejvyšší vrchol Moncayo nebo chceme-li též San Miguel. Výstupu jsme se zúčastnili dva (Marek a já).
Vyrazili jsme okolo 8 hodiny ráno ze Zaragozy. Počasí bylo výstavní s jistotou, že tomu tak bude po celý den. Klubal se nejteplejší den v týdnu. Cesta na severozápad po dálnici A-68 pěkně ubíhala. Jakmile jsme sjeli z dálnice a nabrali směr Soria začala se před námi z mlžného oparu objevovat silueta mohutného vrcholového systému celého pohoří. Tento systém je tvořen třemi významnými vrcholy. Pico de Morca a Cerro San Juan mají shodně 2.283m. Tyto dvoutisícové vrcholy pak doplňuje hlavní vrchol Moncayo (San Miguel) 2.316m. Po cestě jsme se ještě zastavili na snídani nedaleko Bulbuente. Motorest u cesty s výhledem na Moncayo, příjemné prostředí španělského venkova a malý krámek uvnitř s místními specialitami dokresloval atmosféru klidu a pohody. Po vaječné placce, malé jednohubce (tapas) s místní "jitrničkou", kávě s mlékem a třetince točeného piva jsem v malém krámku zakoupil mapu. Nutno dodat, že to byl klíčový moment. Bez mapy bychom opět marně hledali kudy k vrcholu. S mapou rozloženou na kapotě auta byla cesta k výstupovému bodu snadná. Ze silnice N122 jsme odbočili na vedlejší silnici, která vede přes malebné vesničky Vera a neskutečné Litago (silnice měla v nejširším bodě asi 2m!) prašnými lesními cestami až k bodu výstupu, pod chatu Santuario de la Virgen del Moncayo do výšky 1.600m. Vesničky pod námi se odtud zdají jako namalované na velikánské 3D mapě. Bylo 10:45 a my jsme vyrazili od auta směrem k chatě. Výstupová cesta je značená (trasa AG.1 - žlutá turist.zn.) a začíná již od paty hory ve výšce cca 800m. Je to ovšem jen neustálé, poměrně prudké, stoupání lesem až k chatě. Proto jsme zvolili "snadnější" cestu autem k chatě a teprve od chaty jsme se napojili na značenou trasu (doporučuji). Čekalo nás překonat přes 700 výškových metrů v poměrně ostrém stoupání. Chata je situována přímo pod vrcholem. Kousek nad chatou se otevírá amfiteátr velkého kotle, který padá z vrcholu Moncayo a zleva jej dotváří vrchol San Juan. Výstupová trasa pokračuje levou částí kotle a směřuje přímo na hřeben mezi vrcholy San Juan a Morca. K Moncayu lze postupovat napřímo kotlem, ovšem v horní části trasy jsou na severní straně zbytky královského ledovce, které výstup ztěžují. Šli jsme klasicky po značené stezce. Po hodině urputného stoupání jsme vyšli na hřeben. Tady nás přivítal ostrý vítr, který nás oblekl do mikin resp. do bund. Po hřebeni jsme vystoupali již snadně na San Juan 2.283m a přes táhlé sedlo k vrcholu Moncayo 2.316m. Bylo 11:30 a my jsme stanuli na vrcholu na němž je vystaveno několik kamenných závětří, kde může člověk spočinout a relaxovat. Vrchol dotváří vrcholový kříž (jenž je několik málo metrů od vrcholu) a betonový bod vrcholu. Atmosféra místa je velice příjemná. Ve vrcholové knize jsme zanechali vzkaz a cca po hodince vrcholového rozjímání jsme se vydali zpět. Na cestě zpět jsme ještě zabrousili dále po hřebeni až na vrchol Pico de Morca 2.283m, abychom si tak doplnili celkový zážitek z výletu. Vystoupili jsme na všechny tři vrcholy. Rozhled do krajiny je opravdu krásný, škoda jen oparu, který nám zabránil vidět "nedaleké" Pyreneje. Ale stěžovat si na cokoliv by bylo hodně troufalé. Den to byl jako vystřižený. Všechno klaplo. Všechno fungovalo. A závěr celého výstupu doplnilo příjemné točené pivo na "refugiu" Santuario popíjené při příjemném rozhovoru se dvěmi Italkami a třemi Francouzkami, které jsme potkali cestou zpět z vrcholu. Na úplném konci jsme se ještě zastavili v "našem" motorestu, tedy v krámku s lidovými výrobky a koupili med z Moncaya a nějaké sladkosti pro naše ratolesti v naší domovině. A že den byl opravdu nejteplejším v týdnu svědčí i potvrzených předpovězených 32°C.
Co dodat závěrem? Snad jen to, že Sierra del Moncayo je pohoří, které stojí za to navštívit. Je to dominanta provincie Zaragoza, která je mnohdy krásně viditelná i ze 100km vzdáleného města. Děkuji přírodě, která nám svoji podporou vytvořila nezapomenutelné zážitky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama