Pantano Mezalocha

8. března 2011 v 18:38 | AdventureTeam |  Hory a příroda
V říši orla skalního
(leden - únor 2011)

Když je člověk delší dobu odloučen od domova a své dny naplňuje prací, občas utíká mimo civilizaci a hledá klid a pohodu v přírodě. Měl jsem tu šanci a své síly jsem dobíjel nedaleko mého působiště, španělské Zaragozy, v asi 35km vzdálené "oáze" klidu, u přehrady nedaleko zapadlé vesničky Mezalocha. Pantano Mezalocha. To bylo místo, kde se mezi skalnatýmí kopci ukrývala prazvláštní přehrada. Nebyla nijak velká, ale okolí a příroda byly fascinující.
Kolem přehrady byly dvě značené stezky. Jedna vedla přes hráz a byla tvořena širokým chodníkem, který vedl někam…kdoví kam? Tato cesta se mi moc nelíbila a taky jsem se touto cestou nikdy nevydal. Zato ta druhá, byla jen úzká pěšinka, která vedla někam pod štíty okolních kopců. Navíc se mi zamlouvala cedule upozorňující na zákaz lezení po skalách v době od 15.března do 15.září. Důvod, jak jsem později pochopil, byl nasnadě. V této oblasti byl významný výskyt orla skalního a právě v tomto období je zřejmě zapovězeno potloukat se po jeho výsostných místech z důvodu nových orlích životů. Stezka se po chvíli ztratila a přivedla nás pod velkou jeskyni. Jsem přesvědčen, že v těchto skalních útvarech museli někdy žít lidé. Spousty takových míst bylo rozeseto ve skalních stěnách. A nebyl by to pořádný adventure, abych se nepokusil najít cestu k vrcholu. Po krátké době, a prozkoumání jednotlivých možných výstupových tras, jsem zvolil optimální cestu. Zanedlouho jsme stanuli na vrcholu. Nad hlavami se majestátně předváděli orli. Pozorování těchto velikánů až bralo dech. V tu chvíli bylo jasné, že jsme tady na návštěvě. Na návštěvě v říši orla skalního. Toto místo jsem navštívil hned třikrát a poslední návštěva byla ještě o mnoho víc vzrušující než předešlé dvě. Při své poslední návštěvě jsme společně s Jurákem probádali každičký kousek okolních skal. Kam to jen šlo, všude jsme byli. Udělali jsme si takový malý den otevřených hnízd. A věřím, že pánům orlům jsme nenarušili jejich posvátný klid, a že naše chování nezpůsobilo nějaké škody a zásahy do přírody. Objevili jsme i lezecké partie s natlučenými oky. Není se co divit. V tak krásné přírodě musí být lezení balzám na duši.
Nejblíže jsem spatřil orla skalního asi na vzdálenost dva a půl metru. Bylo to při mé druhé návštěvě a dvojice těchto obrovských ptáků odstartovala ze stěny pod námi. Celou dobu jsme ani netušili jak jsme blízko. Seděli jsme na vrchu, na hraně stěny, a tato dvojice se asi po půlhodinovém pozorování rozhodla proletět. Přes dva metry rozpětí křídel a mohutné, slyšitelné záběry ve vzduchu nás pěkně vystrašily. Při této návštěvě jsme pak viděli ještě jednoho orla, který odstartoval asi deset metrů od nás. Je to opravdu nádhera, když tak člověk pozoruje orly, kteří krouží nad skalami a jejich obrovský stín neslyšně ubíhá po zemi. Jsou to opravdoví vzdušní králové. V jednom okamžiku jsme napočítali asi dvacet sedm kusů, kteří kroužili nad námi.
Co říci na závěr? Asi bych se opakoval, ale rozhodně doporučuji hledat taková místa v přírodě. Nehledě na fakt, že v oné přehradě žije poněkud zvláštní druh mušle a nedoporučuje se do vody, byť ruku dávat. Taková Loch Ness mušle z Mezalochy. Ve svých GPS přístrojích Mezalocha (provincia Zaragoza, Aragón) jistě najdete a pokud se objevíte v těchto končinách určitě neváhejte navštívit tuto perlu v přírodě. Mrkněte do fotogalerie, třeba Vás přesvědčím, že nelžu ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama