Duben 2010

Španělské poznávání - Málaga část.2

23. dubna 2010 v 9:42 | Nojbosh |  Hory a příroda
…když španělská pracovní cesta pokračovala, resp. se opakovala. Našel se i den volna, kdy jsem (společně s kolegy Zdeňkem a poté i Michalem) vystoupal na "městské" kopce nad Malagou. Prvním z nich byl skalnatý dvojvrchol, který byl natolik dominantní, že nevystoupit na něj by byl skoro hřích. Když jsem hned první den kopec spatřil, bylo jen otázkou času, kdy se najde nějaká vhodná chvilka a já se budu moci dostat na jeho vrchol. Stále jsem pozoroval, kudy k vrcholu. Když jsem si byl téměř jist výstupovou cestou, rozhodli jsme se náš záměr, jedno španělské odpoledne, zrealizovat. Tato hora s dvojvrcholem nesla hrdý název. Monte San Anton (538 resp.547m.n.m.).
Výstup byla velmi jednoduchá a krátká procházka, která byla ovšem velmi působivá a pohledem z vrcholů Svatého Antonína na celou Málagu, nám slnila všechny naše očekávání. …tamto místo, tam jsme dělali, tam jsme se koupali v moři… rozhodně za to stojí vyšlapat si tento kopec a sledovat krajinu trochu shora. A jelikož jsem měl cestou zapnutou gps tak si náš výlet můžete prohlídnout tak nějak "v reálu" http://www.endomondo.com/workouts?w=pD2JeFIiMR8 (první vrchol 538m s vrcholovým křížem!) http://www.endomondo.com/workouts?w=iLLvuwDwmH8
(druhý vrchol 547m).
            Dalším zdolaným vrcholem byla "Mandlovníková" hora 624m.n.m., která nám svoji výzvu nabízela dennodenně. Vrchol s "nějakou" vrcholovou stavbou lákal. Několik dní jsem vzhlížel k vrcholu a hledal cestu kudy kam. Když jsem byl přesvědčen, že vím kudy (…a posléze se ukázalo, že mé trasování bylo správné…), tak jsem se k ní vydal…
Tempem a úsilím, které jsem bral jako ostrou přípravu na nadcházející sezónu jsem úsek 7,68km s převýšením 469m zvládl za hodinku a čtvrt. Zbyl i čas na fotky, tak se můžete mrknout. Kopec nebyl tak impozantní jako San Anton, byl ovšem o pár horských koz vyšší a nabízel pohled ještě dál k západu. Po přechodu hráze, místa kde jsem vyrazil k vrcholu, následovalo postupné stoupání cestou necestou. Zprvu šotolinové cesty se měnily v chodníčky, hojně využívané místními nadšenci motokrosu, ty mě dovedly až k samotě, kde v pár domech bydleli lidé, tady kdesi v kopcích nad městem. Dále jsem pokračoval po cestách, jenž si vytvořila stékající voda. Tyto cesty byly přímé a rozhodně musely vést někam odkud voda začala stékat. Z hřebene, po němž jsem dostoupal až k vrcholu a k oné tajemné stavbě, kterou byla policejní vysílačka. Tato část byla nejvíce namáhavou částí. Vedla přímo k vrcholovému hřebeni v neskutečných sklonech. Bylo opravdu velice namáhavé na hřeben vystoupat a při tom se udržet na nohou. Nohy mě udržely, takže jsem na hřeben vystoupal a pak už se po chvíli kochal dálavami a pocitem, že jsem to dokázal ;-) Výstup jsem si druhý den zopakoval, tentokrát jako "vůdce" a z této cesty jsem přivezl domů moc dobré mandle, které jsme, jen tak mimoděk, sbírali.
            Bylo velikánskou škodou, že jsem neměl více času, neboť cesta byla přece jen pracovní a to na 99,9%, a krásy pohoří Montes de Málaga pro mne tak zůstaly víceméně ukryty. Mohu tuto část naší Země vřele doporučit, neboť jsou to opravdu krásné hory a nabízejí velmi jednoduchou a dostupnou turistiku. Škoda jen, že vzdálenou přes 3000km od naší domoviny…