Listopad 2009

Bilancování roku 2009

29. listopadu 2009 v 8:45 | Nojbosh
Konec roku se blíží, za dva dny tu máme prosinec. Začnu se pomalu ohlížet po dárcích na Vánoce. Jaksi mi to letos všechno ubíhá rychleji. Když se ohlédnu zpátky na letošní rok, tak musím konstatovat, že to byl z hlediska vysokohorského vyžití nejplodnější rok. Od počátku roku 2009 se začala vytvářet skupina, která postupně navštívila několik pohoří, jak menších tak větších, a dokázala zrealizovat poměrně hodně velice pěkných výšlapů. Takže kdo jsou ta skupina a o kom to tu píši? Jsou to především Lea a Martina, děvčata, která se držela od začátku do konce. Obě se snažila a jsou to skvělí partneři do hor. Díky. V oblasti mužského "personálu" to bylo složitější, neboť se to střídalo a přelévalo, ale každopádně uznání zaslouží Kája i bratr Jirka. Nevím na kolik si každý "vychutnal" jednotlivé výlety, ale je třeba říct, že jak hřebenovky na Malé Fatře a v Západních Tatrách, tak alpské ferratové výstupy, byly prostě náááádherné. O zakončení sezóny v Tatrách Vysokých si můžete přečíst v sekci "Hory a příroda" to bylo špičkové zakončení, na kterém nese svůj podíl úspěchu především Martina a já jí za to mnohokrát děkuji. Nebudu tady rozepisovat nějaké složité referáty, ale pokud rok 2010 bude alespoň ze ¾ tak úspěšný, pokud zrealizujeme takové objemy jako letos, tak se můžeme těšit. A já se těším. Tak hore zdar…


Váš AdventureTeam Vám přeje mnoho štěstí a pohody v roce 2010.

Vysoké Tatry 2009

1. listopadu 2009 v 7:07 | AdventureTeam |  Hory a příroda
Romantickým zakončením sezóny 2009 byl náš jedinečný výlet do Vysokých Tater. Dvoudenní akce, které jsme se zúčastnili jen ve dvojici Martina a já, měla lehce načrtnutou trasu. První den dosáhnout Zbojnické chaty (ze Starého Smokovce) a druhý den pokračovat přes sedlo Prielom a Poľský hrebeň na Východnou Vysokou a Velickou dolinou zpět do Starého Smokovce. Vše pokud to půjde…

Dne 25.10.2009 jsme se definitivně rozhodli. Do Tater pojedeme a to hned v úterý 27.10.2009. Předpověď počasí nám byla nakloněna a tak jsme v 6:20 vyrazili směr Tatry. Zakončit sezónu a rozloučit se pro letošek s horami. Výbavu jsme zvolili spíše "lehkou" a tak záměr a výsledek byl částečně nejistý…

Den první:
Po příjezdu do Smokovce a přípravě k samotnému výstupu jsme vyrazili. Dnes můžu za sebe říct, že nechápu, proč jsme celé ty roky "šmatlali" na Hrebienok peši. Protože 4.90€ za osobu a za 5min. není zase tak mnoho v porovnání s nudnou třičtvrtěhodinovou trasou, holinami a vývraty, která stojí člověka síly a nic moc mu na zážitcích nepřinese (snad kdybychom mohli pokecat s nějakým medvedíkom…). Takže, start trasy Hrebienok 1285m. Následoval rozcestník nad Rainerovou chatou a Veľkou Studenou dolinou na "Zbojandu". Počasí se opravdu drželo a slunečný podtatranský den nám vydržel až téměř k chatě. Těsně před chatou, ke které jsme dorazili ve 13:50, s 10-ti minutovou rezervou, se ale zatáhlo a sotva jsme vstoupili do proskleného vestibulu chaty, spustil se z nebe sníh v podobě drobné krupice. Ten po chvíli přešel v regulérní sněžení a tak to vydrželo až do tmy. Horský večer jsme prožili při svíčce, několika štamprličkách demänovky, becherovky a lahvince vína. Prožili jsme krásný den zakončený večerem tam kdesi blíže nebi ve výšce 1960m.n.m.

Den druhý:
Je ráno 28.10.2009. V České republice slavíme státní svátek, a my se probouzíme do mrazivého vysokohorského rána. Obloha je vymetená a jen nad hřebeny okolních skal se honí páry oblaků. Nad Tatrou se neblýská. A to je dobře. To co včera nasněžilo, se díky teplotě spojilo s podkladem a zamrzlo v pevný podklad. Vyfoukané holé kameny byly ovšem pokryté ledovkou. S jistou dávkou opatrnosti a vnitřním nepřeceněním jsem se začal radovat, že nám to vyjde. Slunci to taky vyšlo a tak nám předvedlo neuvěřitelnou hru barev a světel. A to přesně v 6 hodin a 18 minut. Po raňajkách, hygieně a přípravě batohu vyrážíme. Jsme sami a jediní z chaty, kteří jdou přes Prielom dále. Skupina pánů v nejlepších letech (mimochodem taky češi) čekají na horského vodcu, aby mohli absolvovat trasu Východná Vysoká (starou trasou - levým žlebem) a přes Poľský hrebeň a Prielom zpět na Zbojnickou. Takže bychom se měli někde potkat…(nakonec od cesty upustili…) K Prielomu se nakonec vydává i dvojice němců (otec a syn), kteří zůstali na chatě vlastně náhodou…vyráží v 7:45. Loučíme se s nimi na brzkou shledanou a možná že i v sedle "nahoře". V 8:00 vyrážíme my. Následujeme stopy němců, které během několika málo minut doháníme. Trochu bloudili, když se začali stáčet pod Svišťový štít. Ale nakonec se správně, podle mapy, vracejí zpět na "stezku". Přebíráme po nich vedení a míříme pod sedlo. Jdeme stínem, takže mrzne, ale zahříváme se vlastní námahou z výstupu. Jsme první tento den. Nikdo tu kromě nás nebyl. Vše je zaváté sněhem a sem tam se ukáže "včerejší" stopa. Pokračujeme až pod sedlo, na konec doliny. Loňský výstup napřímo-kuloárem ani nezvažujeme. Nemáme mačky. Ale postupujeme dále. Jde to. Němci to otáčejí a vracejí se zpět. Martina má pro bezpečnost cepín, já postupuji s pomocí hůlek. Úseky přes kameny jsou dosti náročné, vše pekelně klouže. Postupujeme a sedlo Prielom je nám stále blíže. V 9:40 jsem v sedle 2290m.n.m.. Martina mne následuje s 5 minutovým zpožděním. Jsme tu sami. Pohled na druhou stranu sedla byl fascinující a hrůzostrašný zároveň. Celá západní stěna byla pokryta několikacentimetrovými ledovými krystaly. Díval jsem se do ledového království. Zvažoval jsem postup dál a nakonec se rozhodl, že budeme pokračovat. Jistící prvky - řetězy, které jsou z Prielomu dolů (směrem k Zamrznutému plesu) byly přimrzlé ke skále a obalené ledovou námrazou. Foukal ledový vítr a voda v lahvích se začala měnit v ledovou tříšť. Pohled směrem po hřebeni byl jako černobílé vysílání. Vlevo skála, vpravo led. Začali jsme sestupovat po řetězech dolů. Ruce jsem měl zmrzlé na kost, ale pustit se řetězů by byl hazard se životem. Vše klouzalo a tak jsme si oddechli, když jsme cca po 150m sestoupili na relativně pohodlnou sněhovou plotnu, po které jsme sestoupili až k rozcestí nad Zamrznutým plesem. Před námi nikdo, za námi nikdo. Jsme tu úplně sami. V mrazu, ale šťastní. Hory k nám byly milosrdné. Výstup od rozcestí na Poľský hrebeň již byla hračka. S dávkou opatrnosti jsme v 11:05 stanuli na hřebeni. Pohledy do okolních dolin a na sousední štíty Gerlachu byly krásné. Jen vrcholy se nám začaly ztrácet v mracích. Východná Vysoká tak i letos zůstala nedotčena. Výstup na vrchol by byl zbytečným hazardem a jen pro pocit "byli jsme na vrcholu" riskovat nebudeme. Rozhodnutí bylo jednoznačné a správné. Sestoupíme. Oblačnost, která byla zpočátku jen na vrcholcích se začala stahovat do dolin. Nás ovšem vždy nechala dojít tam, kam jsme chtěli. Teplota šla pomaličku nahoru a metry ubývaly. Ve 13:05 jsme dorazili k Sliezskému domu. Celý je "postižen" rekonstrukcí a tak jsme vzali zavděk bufetu s poměrně slušnou šošovicovou polievkou, horským čajem z bylinek a jedním točeným "bažantem". Sestup od Sliezského domu bylo už jen nutné dokončení tůry a tak jsme jej provedli v závodním tempu.
Cestou zpět jsme pozorovali Tatry zahalené do mraků a byli šťastni, že nám vše vyšlo na "jednahvězda". Díky Vám, Tatry, a obrovsky smekám před Martinou ;-) Bylo to krásné a musím říct, že i důstojné, rozloučení s letošní, na hory bohatou, sezónou.

Podívejte se do fotogalerie na, snad zdařilé, fotky. A příští rok nashledanou na horách. V plné síle a plni odhodlání…