Západné Tatry - Roháče 2009

5. září 2009 v 20:04 | ADN AdventureTeam |  Hory a příroda
…Roháče jsou za námi a tak bych Vám rád přiblížil naši cestu a trasu a podělil se s Vámi o krásné zážitky, které jsme prožili. Začněme od čtvrtka 27.8.2009. Celá polovina výpravy ve složení Jirka a Leona odcestovali do podtatranské kotliny, aby uspořili pár ranních hodin. Druhá polovina mezitím doma pilně balila věci, chystala vše aby dobře dopadlo a tak trochu se modlila, aby vyšlo počasí, abychom se potkali se skupinou A, aby se to líbilo etc. V pátek ráno skupina B vyráží směr Zverovka z Otrokovic. Je 03:35 a my vyrážíme. Teplota, tlak, rosný bod - vše v naprostém pořádku. Možná by bylo dobré odhalit skupinu B… Takže Martina a já. Dostatečně vyspaný (šel jsem do postele ve 23:30 a ve 2:30 jsem byl již na nohou, ale stačilo to) a správně nabuzený bereme kilometry útokem. Před Kubínem (Dolným), telefon…ha, něco se děje. Ale nakonec vše jak má být, jen trochu posunutý příjezd resp. začátek treku…

28.8.2009

08:06 Vyrážíme ze Zverovky 1035m, po modré k sjezdovkám pod Salatínem. Čas výstupu na Brestovou 3:15. Razíme si cestu svahem, dále lesem a pak nekonečně "milým" stoupáním až na horské odpočívadlo Predný Salatín 1624m, který nám ze všech svých sil vrací veškerou naši námahu v podobě překrásných výhledů na všechny strany. Na mohutně vyhlížející Brestovou, na Oravskou přehradu pod horama, na vypínající se hřebeny Roháčů a za nimi na Tatry Vysoké. Moc pěkné místo na krátkou přestávku, na občerstvení a pár fotek. Po cca 10-15min. vyrážíme dále. Stále postupujeme vzhůru, abychom se dostali na začátek vyšších partií hlavního hřebene Západních Tater, na Brestovou. Predným Salatínem, který v závěru připadá, zejména mužské části skupiny A, jako nespravedlivé klesání k vrcholovému výšvihu na Brestovou. Nutno podotknout, že toto nespravedlivé klesání bylo vnímáno jako velmi nespravedlivé… Kolik nás jich ještě čekalo?

11:09 Jsme na Brestové 1902m. Čas máme nadmíru skvělý a tak si dáváme pořádnou pauzičku s lehkou svačinkou. Kocháme se výhledy a někteří i trošku "zaberou" a užívají si horského klidu a pohody.

11:40 Vyrážíme na hřeben po červené. Sedlo Parichvosť 1855m, do kterého musíme ihned z vrcholu sestoupit, abychom mohli pokračovat, se zdá být snad ještě více nespravedlivější. Klesání a stoupání je prostě "základ". Už jsme přece na hřebeni a tak je to v pohodě… ;-) Nebylo to tak hrozné, ale možná bylo.

12:22 Stojíme na dalším vrcholu. Tentokrát Salatín 2047m. Čas podle mapy 0:45 z Brestové, takže opět nádhera, ale nejsme na závodech a do 18:00 to na chatu stíháme. Následuje zřejmě nejnespravedlivější klesání v hřebeni Západních Tater a úsek Skriniarky s výstupem na Spálenou (13:56). Další z dvoutisícovek - 2083m. Ovšem před Skriniarkami jsme podle oka dosáhli výšku okolo 1750-1800m, což znamenalo metry mínus a opět metry plus. Ale co! Vše je vykoupeno hřebenovým rozhledem. Kam? Kam jen oko dohlédne. Fatry jako na dlani, Tatry, prostě nááádhera.


Spálená!...a "zjištění", že Pachoľa není Baníkov. To byl zřejmě nejhlubší okamžik našeho výstupu. Někdo jsem se radoval, že to ještě není všechno, jiný mě proklínal…ehm. Ale to Pachoľa se svými 2167m - prostě nádhera. A to panorama…krása! 14:40 dosažen vrchol Pacholete. Přestávka nám přišla vhod. Obloha se začala trošku zatahovat a rozfoukalo se, taky se přichladilo. Před námi Baníkov, ale ještě musíme trochu sestoupat do Baníkovského sedla 2040m. V 15:37 jsme na Baníkovu 2178m. Nejvyšším bodě prvního dne. Čas 2:00 ze Salatína je hodně našponovaný, ale protože nejsme závodníci tak jsme si Baníkov dali za 3:15. Ale s přestávkami, svačinkou a hlavně kocháním se. Což vřele doporučuji. Na Baníkovu jsme potkali úplně úžasnou slovenskou dvojici starších manželů, kteří nám některým vehnali slzičky do očí. Byli úžasní a my jsme byli taky úžasní, že jsme to tak krásně zvládli. Vzhlíželi jsme na druhou-liptovskou stranu Tater, do Veľkých Závratů, na Baranec, který nás vítal a ukazoval nám, že tam někde v dolině, ve Žiarské dolině, je náš cíl prvního dne - Žiarska chata.

Dokochali jsme se na Baníkovu a vyrazili, po zelené, k poslednímu pátečnímu dvoutisícovému vrcholu a tím byl Príslop 2142m. V 16:10 zahajujeme definitivní sestup přes Jalovské sedlo 1858m ostřejší cestičkou k chatě. V 17:45 jsme na místě. Ubytování - paráda, služby taky, takže to vlastně dopadlo všechno dobře. Mno, závěr dne poznamenala jedna lehce "smutná" záležitost, a to že se naše skupina scvrkla na 3 kusy. Jirka se rozhodl přerušit trasu. A druhý den zahájí sestup do údolí. Nás čekal den 2. a s ním trochu nejistoty co bude s počasím…Předpovědi se různily a tak nezbylo nic než čekat…čekání jsme pokrátili výbornou svišťovou a nepříliš zdařeným točeným pivem…a hlavně důkladným spánkem.

29.8.2009

Druhý den začal zataženou oblohou s jistou formou víceméně bezvýznamných srážkových spadů. Sem tam kapka…až se z toho vyklubal déšť. Když jsme se vydali směrem pod hřeben měli jsme před sebou 1:20 na rozcestí Pod Homolkou. Zde se trasy rozdělují. Jedna - plánovaná, vede do Žiarského sedla, na Plačlivé a po hřebeni dále na Ostrý Roháč a Volovec. Druhá - varianta tzv. ústupová, vede do sedla Smutného a Smutnou dolinou přes Ťatliakovu chatu na Zverovku. Trasa, která je o 2 hodiny kratší. Za 50 minut jsme stáli na rozcestníku a stáli před rozhodnutím… Musím pochválit celý zbytek skupiny (Leona, Martina), kteří velmi citlivě a rozumně zvolili trasu ústupovou. Jak se časem ukázalo, na falešné hrdinství nebylo vůbec místo. Sotva jsme vyrazili z rozcestí začal nefalšovaný horský déšť. Ještě v sedle jsem pořídil fotografii Plačlivého a Ostrého Roháče a pak se již zatáhlo nad hřebenem docela a z velmi nepříjemného deště se vyklubala ještě nepříjemnější bouřka. S prvními záblesky a mohutným hřměním jsem děkoval pánu Bohu a hlavně holkám, že rozhodly jak rozhodly. Být v tu chvíli na hřebeni, zřejmě by to bylo velmi riskantní a nerozumné. Tak ještě jednou díky!



Sestupovali jsme Smutnou dolinou a waterproof materiálům začínal pomalu docházet dech. Vodní sloupec dosáhl hodnot, kdy nám bylo ještě sucho…a pak se to všechno zlomilo a materiály začaly velmi rychle vlhnout. Snad se dostala voda nevímkudy nevímkam, ale byli jsme mokří jak se říká "do niti". V hlavě se mi přemítalo, co napíšu na blog? Že jsem měl na sobě oblečení jen proto, abych ho nenesl v batohu? Neplnilo již žádnou funkci. Z bot se při každém sešlápnutí vyřinuly vodopády… Dorazili jsme na Ťatliakovu chatu, která se teď rekonstruuje, ale bufet i s kuchyní funguje. Ale hlavně, bylo tam sucho a nepršelo. Co se dalo jsme si převlekli a vyrazili na Zverovku. V našem cíli jsme byli s cca půlhodinovou rezervou. Na Zverovce nás přivítala velmi milá obsluha a fantastické halušky. Po velmi chutném obědě a čaji na zahřátí (někdo dal přednost varenému vínu) jsme vyrazili domů resp. do Zuberce, kde na nás čekal taktéž lehce promočený Jirka.

Závěrečným zhodnocením bych uzavřel kapitolu Roháče 2009. Byly skvělé, hory nám nabídly to, co nám nabídnout mohly. Ukázaly se nám ve své kráse a ukázaly také, jaké můžou být když počasí není zrovna na jedničku. A naše skupina? Jak jinak než perfektní. Těch pár slov a bručení odvál tatranský vietor a zůstaly jen parádní vzpomínky. Díky Vám všem, co jste se zúčastnili a děkuji Vám hory.

Mrkněte na fotky v sekci Fotogalerie ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 5. září 2009 v 20:39 | Reagovat

Už mi slezly nehty z palečků,po Roháčích mě opouštějí nehty z "ukazováčků" ... - kam že to šlapeme příště? Rezerva 3 ks na každé noze, paty opomíjím ... :-)

2 Lea Lea | 5. září 2009 v 21:06 | Reagovat

Řehtám se až mi tečou slzy, neboť i mě chybi jeden nehtíček na palečku a další na ukazováčku je jasný... jěště že už končí sezóna nazouváků a otevřených bot.
Takže na příště se nemůžu dočkat...v kozačkách už nikdo nic nepozná...
Alešku DĚKUJU !!!!!!!!!!!! Byla to NÁÁÁDHERA !!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama