Itálie - Slovinsko 09/2008

23. října 2008 v 20:27 | Nojbosh |  Hory a příroda
…a jelikož dvakrát do téže řeky nevstoupíš, porušili jsme toto rčení a vydali se prodloužit si léto opět do "našeho" Lignana. Tentokrát v září. V termínu 13.9.-20.9.2009. A i když u nás začínaly podzimní plískanice, teploty a počasí v oblasti byly příjemně naladěny na 20-26°. O tom, zda-li to je dost, se můžeme přít, vést o tom spory, ale to je tak všechno co proti tomu můžeme udělat, jak by řekl klasik. Další důležitou informací je taky to, že tentokrát jsme tuto akci absolvovali pouze ve třech. Martina, Peťa a já. A co je taky důležité, že jsme se na cestu vydali Polem, takže cestu tam i zpět jsme absolvovali napolovic Martina a já.
Po příjezdu do Lignana, po deštivém příjezdu, jsme se ubytovali, tentokrát v bezchybném, apartmánu. Budeme-li tolerovat kapající kohoutek, pak úroveň ubytování a hlavně přístup ze strany agentury, byl špičkový a mile nám vyrazil dech. A tak začala naše dovolená. Vzhledem k teplotám, které byly příjemné, nicméně na koupání to nebylo úplně "ono", přizpůsobili jsme si program pobytu právě na míru. Nakonec se nám tam vešlo i to moře a koupání a tak z toho byla příjemná předpodzimní dovolená.
Naším prvním výletem byly Benátky. Tento evropský skvost architektury, za který jsme zaplatili "daň" v podobě parkovného, které tak nějak nerozlišují a mají jednotnou sazbu 0-24hod. = 24€, nás mile překvapil. Ostatní služby jsou cenově jako kdekoliv jinde a tak jsme si užívali úzkých uliček, kanálů (míněno těch vodních), a nálady starých Benátčanů v plném rozsahu. Po dlouhé cestě jsme dorazili na náměstí San Marco. Poté již Peťoška architektura a nálada starobylých Benátek, přestala zajímat a jediný směr byl parkoviště a domů. Ale výlet to byl jistě krásný a poučný.
Dalším naším výletem byla oblast přírodního parku Duino. Tento severovýchodní cíp Itálie, nedaleko Terstu, je místem, kde italské pobřeží Jadranu je velmi skalnaté, jsou zde útesy padající z 50m ke hladině a je to velmi krásný a pozoruhodný kraj. Stezky podél pobřeží na vrcholcích útesů jsou krásné a můžeme z nich pozorovat moře i v dálce poloostrov Istrii. Cestou zpět do Lignana jsme se ještě zastavili ve městečku Palmanova. Toto město-pevnost má tvar devíticípé hvězdy a je obehnáno příkopy a valem. Náměstí je přesně ve středu města, má tvar devíticípého lichoběžníku a je z jejího každého cípu vychází cesta. Je to velké náměstí a poměrně zajímavé. Stejně jako Palmanova celá.
Po programu moře-výlet-výlet-moře (ne-po-út-st) následoval čtvrtek a s ním výlet do Slovinska. Opět Julské Alpy. A tentokrát zmiňovaný Vršič a jeho trasy. Vybrali jsme okruh Vršič 1611m - sedlo (bezejmenné) 1799m - Malá Mojstrovka 2332m - Grebenec - sedlo Vratca 1983m - Vršič. Tedy trasa "po severní cestě" na Mojstrovku. Počasí bylo poměrně dobré. Velká oblačnost, která byla na Vršiči nás nerozházela, protože jsme již při cestě sem, viděli jak se věci mají, a že mračna se drží mezi kopci. Tudíž nad určitou výšku, kterou jsem odhadoval cca 2000m, jsme očekávali krásně. Vyrazili jsme z Vršiče po příjemné stezce směrem do bezejmenného sedla. Jelikož nám metry pěkně naskakovali, dočkali jsme se slunička již v "bezejmenném" sedle, tedy někde kolem 1800m. Najednou se za námi objevil mohutný masiv Prisanku (Prisojniku) a hřebeny Mojstrovek na nás vykoukly po naší levici. V sedle jsme byli za 30min. Dále nás značka vedla k Mojstrovkám, až přišel rozcestník…Jedna trasa, která vedla doprava na Sleme a byla přívětivá, a druhá, doleva, vedla přímo pod stěnu Mojstrovky…Začali jsme tedy stoupat po stezce strmě vzhůru. Trasa byla jištěná lany. Cca po půl hodině lezení a kochání se nádhernými výhledy jsme začali přemýšlet, kdy už bude konec tohoto úseku. Tento "turistický chodník" byl totiž čistokrevnou feratou a my jsme měli před sebou ještě hodinu a půl lezení, kdy v poslední třetině trasy již nebylo jištění lany, ale jen nastřelenými trny. Místa, kdy jsme měli pod sebou 100-200m pouhého luftu, se nám začínala přejídat. Bez úvazků, bez helem, bez jakéhokoliv jištění a navíc s dítětem…to tedy rozhodně nedoporučuji. Uprostřed stěny jsme si dali občerstvení. To jsme měli za sebou cca 1:15hod. Samotný výstup na vrchol Mojstrovky je už přece jen přívětivější a úsek těsně pod vrcholem méně náročný. Ve 14:30hod jsme stanuli na vrcholu Malé Mojstrovky 2332m. Orazítkovali jsme se. Pokochali výhledy a vyrazili cestou přes Grebenec zpátky na Vršič. Tento sestup přes suťovou stráň, to byla již pohoda. S výhledem na Prisank a Triglav jsme sestupovali až k sedlu Vratca 1983m. Odtud je krásný výhled na oblast Vršiče a na příjezdového "hada" který se klikatí z údolí. Ze sedla Vratca na Vršič vedou dvě trasy. Delší, kterou jsme zvolili my, která vede pod stěnou a klesá dlouhým traverzem až nad parkoviště na Vršiči, anebo cesta kratší, která vede přímo dolů přes suťové pole. Podle dvojice, která nám byla v patách a zvolili trasu suťoviskem, můžu doporučit trasu delší. Je časově stejně náročná a je to v klidu. Navíc jsme cestou potkali ovečky a z těch jsme měli radost. Časově jsme absolvovali trasu z cca 30min. zpožděním, což je naprosto skvělé, vzhledem k naší výbavě a celkové náročnosti. Martina i Peťa byli skvělí. Což o to, oni jsou skvělí pořád, ale uznání si zaslouží.
Navečer jsme se vrátili do Itálie a před námi byl už jen den koupání a den odjezdový. Vyrazili jsme v 10:00 z Lignana směr Otrokovice a kdyby nebylo, opět, Vídně, tak bychom byli do 18:00 doma. Jenže…1:45 popojíždění v kolonách nás tak trochu zdrželo. Domů jsme se těšili, protože tam na nás čekal Vojta (který se snad taky těšil na nás J ).
Závěr? Julky a Vršič rozhodně ano, Itálie totéž. Takže nám to vyšlo a to je dobře. Mějte se moc krásně a mrkněte na foto do Fotogalerie. A můžete mi zahlasovat v Anketě…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Đ€&Đ G!RŁ Đ€&Đ G!RŁ | Web | 23. října 2008 v 20:30 | Reagovat

Ahojky, právě u mě probíhá sčítání lidu, tak pokud máš zájem, určitě se zapoj. ;) Byla bych moc ráda... Hezký večer, papa x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama