Říjen 2008

Itálie - Slovinsko 09/2008

23. října 2008 v 20:27 | Nojbosh |  Hory a příroda
…a jelikož dvakrát do téže řeky nevstoupíš, porušili jsme toto rčení a vydali se prodloužit si léto opět do "našeho" Lignana. Tentokrát v září. V termínu 13.9.-20.9.2009. A i když u nás začínaly podzimní plískanice, teploty a počasí v oblasti byly příjemně naladěny na 20-26°. O tom, zda-li to je dost, se můžeme přít, vést o tom spory, ale to je tak všechno co proti tomu můžeme udělat, jak by řekl klasik. Další důležitou informací je taky to, že tentokrát jsme tuto akci absolvovali pouze ve třech. Martina, Peťa a já. A co je taky důležité, že jsme se na cestu vydali Polem, takže cestu tam i zpět jsme absolvovali napolovic Martina a já.
Po příjezdu do Lignana, po deštivém příjezdu, jsme se ubytovali, tentokrát v bezchybném, apartmánu. Budeme-li tolerovat kapající kohoutek, pak úroveň ubytování a hlavně přístup ze strany agentury, byl špičkový a mile nám vyrazil dech. A tak začala naše dovolená. Vzhledem k teplotám, které byly příjemné, nicméně na koupání to nebylo úplně "ono", přizpůsobili jsme si program pobytu právě na míru. Nakonec se nám tam vešlo i to moře a koupání a tak z toho byla příjemná předpodzimní dovolená.
Naším prvním výletem byly Benátky. Tento evropský skvost architektury, za který jsme zaplatili "daň" v podobě parkovného, které tak nějak nerozlišují a mají jednotnou sazbu 0-24hod. = 24€, nás mile překvapil. Ostatní služby jsou cenově jako kdekoliv jinde a tak jsme si užívali úzkých uliček, kanálů (míněno těch vodních), a nálady starých Benátčanů v plném rozsahu. Po dlouhé cestě jsme dorazili na náměstí San Marco. Poté již Peťoška architektura a nálada starobylých Benátek, přestala zajímat a jediný směr byl parkoviště a domů. Ale výlet to byl jistě krásný a poučný.
Dalším naším výletem byla oblast přírodního parku Duino. Tento severovýchodní cíp Itálie, nedaleko Terstu, je místem, kde italské pobřeží Jadranu je velmi skalnaté, jsou zde útesy padající z 50m ke hladině a je to velmi krásný a pozoruhodný kraj. Stezky podél pobřeží na vrcholcích útesů jsou krásné a můžeme z nich pozorovat moře i v dálce poloostrov Istrii. Cestou zpět do Lignana jsme se ještě zastavili ve městečku Palmanova. Toto město-pevnost má tvar devíticípé hvězdy a je obehnáno příkopy a valem. Náměstí je přesně ve středu města, má tvar devíticípého lichoběžníku a je z jejího každého cípu vychází cesta. Je to velké náměstí a poměrně zajímavé. Stejně jako Palmanova celá.
Po programu moře-výlet-výlet-moře (ne-po-út-st) následoval čtvrtek a s ním výlet do Slovinska. Opět Julské Alpy. A tentokrát zmiňovaný Vršič a jeho trasy. Vybrali jsme okruh Vršič 1611m - sedlo (bezejmenné) 1799m - Malá Mojstrovka 2332m - Grebenec - sedlo Vratca 1983m - Vršič. Tedy trasa "po severní cestě" na Mojstrovku. Počasí bylo poměrně dobré. Velká oblačnost, která byla na Vršiči nás nerozházela, protože jsme již při cestě sem, viděli jak se věci mají, a že mračna se drží mezi kopci. Tudíž nad určitou výšku, kterou jsem odhadoval cca 2000m, jsme očekávali krásně. Vyrazili jsme z Vršiče po příjemné stezce směrem do bezejmenného sedla. Jelikož nám metry pěkně naskakovali, dočkali jsme se slunička již v "bezejmenném" sedle, tedy někde kolem 1800m. Najednou se za námi objevil mohutný masiv Prisanku (Prisojniku) a hřebeny Mojstrovek na nás vykoukly po naší levici. V sedle jsme byli za 30min. Dále nás značka vedla k Mojstrovkám, až přišel rozcestník…Jedna trasa, která vedla doprava na Sleme a byla přívětivá, a druhá, doleva, vedla přímo pod stěnu Mojstrovky…Začali jsme tedy stoupat po stezce strmě vzhůru. Trasa byla jištěná lany. Cca po půl hodině lezení a kochání se nádhernými výhledy jsme začali přemýšlet, kdy už bude konec tohoto úseku. Tento "turistický chodník" byl totiž čistokrevnou feratou a my jsme měli před sebou ještě hodinu a půl lezení, kdy v poslední třetině trasy již nebylo jištění lany, ale jen nastřelenými trny. Místa, kdy jsme měli pod sebou 100-200m pouhého luftu, se nám začínala přejídat. Bez úvazků, bez helem, bez jakéhokoliv jištění a navíc s dítětem…to tedy rozhodně nedoporučuji. Uprostřed stěny jsme si dali občerstvení. To jsme měli za sebou cca 1:15hod. Samotný výstup na vrchol Mojstrovky je už přece jen přívětivější a úsek těsně pod vrcholem méně náročný. Ve 14:30hod jsme stanuli na vrcholu Malé Mojstrovky 2332m. Orazítkovali jsme se. Pokochali výhledy a vyrazili cestou přes Grebenec zpátky na Vršič. Tento sestup přes suťovou stráň, to byla již pohoda. S výhledem na Prisank a Triglav jsme sestupovali až k sedlu Vratca 1983m. Odtud je krásný výhled na oblast Vršiče a na příjezdového "hada" který se klikatí z údolí. Ze sedla Vratca na Vršič vedou dvě trasy. Delší, kterou jsme zvolili my, která vede pod stěnou a klesá dlouhým traverzem až nad parkoviště na Vršiči, anebo cesta kratší, která vede přímo dolů přes suťové pole. Podle dvojice, která nám byla v patách a zvolili trasu suťoviskem, můžu doporučit trasu delší. Je časově stejně náročná a je to v klidu. Navíc jsme cestou potkali ovečky a z těch jsme měli radost. Časově jsme absolvovali trasu z cca 30min. zpožděním, což je naprosto skvělé, vzhledem k naší výbavě a celkové náročnosti. Martina i Peťa byli skvělí. Což o to, oni jsou skvělí pořád, ale uznání si zaslouží.
Navečer jsme se vrátili do Itálie a před námi byl už jen den koupání a den odjezdový. Vyrazili jsme v 10:00 z Lignana směr Otrokovice a kdyby nebylo, opět, Vídně, tak bychom byli do 18:00 doma. Jenže…1:45 popojíždění v kolonách nás tak trochu zdrželo. Domů jsme se těšili, protože tam na nás čekal Vojta (který se snad taky těšil na nás J ).
Závěr? Julky a Vršič rozhodně ano, Itálie totéž. Takže nám to vyšlo a to je dobře. Mějte se moc krásně a mrkněte na foto do Fotogalerie. A můžete mi zahlasovat v Anketě…

Itálie - Slovinsko 07/2008

19. října 2008 v 9:39 | Nojbosh |  Hory a příroda
V roce 2008 jsme si pro svou letní dovolenou zvolili Itálii. Vymysleli jsme kompromis mezi prostým ležením na pláži a aktivní dovolenou. Rozhodli jsme se strávit týden v pronajatém apartmánu ve středisku Lignano (Itálie - kraj Friuli Venezia Giulia). Možná se to nezdá, ale středisko Lignano je, pro nás, nejbližší dostupné moře.
Tuto dovolenou jsme absolvovali ve složení: Martina, Květa, Kája, Míša, Honza, Vojta, Peťa, Honzík a já. Trasa byla následující: Otrokovice-Kroměříž-Brno-Mikulov-Wien-Graz-Klagenfurt-Villach-Tarvisio-Bovec-Uccea-Udine-Lignano. Úhrnem 700km. Vyrazili jsme v noci v 0:00. Po bezproblémové cestě a dvou nebo třech zastávkách jsme dorazili do Bovce. Důvodem tohoto sjezdu z dálnice bylo doplnění PHM. A když už nám cesta tak krásně ubíhala a časově jsme měli krásnou rezervu, rozhodli jsme se udělat si drobný výlet po Julských Alpách. Hořel jsem nedočkavostí, až "to" tady všem budu moci ukázat a provést je místy, které jsou pro mě opravdu krásné. Kromě Honzíka a mě byl tento kout Evropy ostatním neznámý. Po "řízkové" pauze jsme se vypravili k řece Soči. Tuto nádheru jsme si prohlídli jako první. No, vlastně úplně prvním zážitkem byl příjezd do Slovinska přes hraniční přechod Predel 1156m.n.m., kdy jsme zastavili hned za "hraniční čárou" a přímo před námi se tyčil mohutný Mangart 2677m.n.m., třetí nejvyšší vrchol Julských Alp. Tvrzení, že až si uděláme výlet do Slovinska, tak na jeho vrcholu budeme stát, nebrali možná někteří moc vážně…Ale abych se vrátil zpět k Soči. Tato "prohlídka" mě stála taky jedno pěkné zklamání. Přímo u Soči jsem totiž zjistil, že na této dovolené nevyfotím ani jeden snímek. Fotoaparát začal stávkovat a odmítal jakkoliv komunikovat L No, ale co už.
Dalším naším cílem byl pramen této krásné řeky. Po přístupové cestě od Koči pri izviru Soče, která je takovým příjemným zpestřením hlavně pro děti, jsme se přes lana a skalky dostali k pramenu. Pozorovali jsme přírodu a bylo nám moc krásně. Tady bych chtěl moc a moc poděkovat Kájovi, protože jeho nadšení ze Slovinska nebralo konce a mě tím tak vysekl poklonu, která mě hřála u srdíčka. Prostě, našla se spřízněná duše. Od pramene Soči jsme se rozhodli pokračovat dále po cestě, která se klikatila, až k horskému přechodu Vršič 1611m.n.m., který byl i pro mě neznámou. Na Vršiči to bylo úžasné. Z tohoto místa vede několik turistických tras mezi nimi jsou trasy na Mojstrovku a Prisank. První jmenovaná hora mě zajímala, protože na ní byl můj bratr. A prý to byl dost "záhul". A Prisank? Tak ten mě nadchl hned co jsem ho uviděl. Bylo mi jasné, že tady nejsme naposledy…
Po doplnění PHM v Bovci jsme vyrazili směr Itálie - Lignano. Po příjezdu do Lignana a vyřízení nezbytných formalit na agentuře jsme se jeli ubytovat. Mno, ubytování nebylo špatné, až na některé "drobné" detaily. Původně apartmán pro 9 osob byl jen osmimístný…Ale hlavně, komfort ubytování byl jen pro pět osob. Ostatní museli snášet větší či menší nepohodlí. Počínaje vyšší teplotou v místnosti (v létě docela nepříjemné…), až po částečné nesoukromí (postele v jídelně), konče. Ale nějak jsme to přežili. Hlavně Kájovi patří opět velké díky. Díky.
Letovisko Lignano nám však všechno vynahradilo. Náš pobyt nebyl vůbec jen pouhým ležením na pláži, ale využívali jsme plážových hřišť na beach volleyball, chodili jsme na vynikající zmrzliny, což hlavně ocenili děti. Večeře stály taky určitě za to. Prostě pobyt byl skvělou rodinnou dovolenou. Náš apartmán byl umístěn v poměrně klidné části, nedaleko fotbalového hřiště a tak jsme uskutečnili i pár fotbalových utkání. A když nás to už u moře nebavilo, tak si děti vyhrály v bazéně, který byl v areálu apartmánů a byl taky pěkný.
Po dvou pobytových dnech v Itálii jsme měli naplánovaný výlet do Julských Alp. Znamenalo to přejezd z Lignana do Bovce, což je v číslech 120km a 2hod. jízdy. Slovinsko jsme měli naplánované navštívit dvakrát. Při prvním výletě to byl, právě výše zmiňovaný, Mangart. Počasí bylo všelijaké, jen ne, krásné. Mraky se honily kolem vrcholů a v údolích drobně mrholilo. Nálada k výstupu houstla… Počasí v sedle pod Mangartem bylo ještě o chlup horší. Teplota byla jen něco málo nad nulou a oblačnost kolem nás svištěla jako o závod. Prostě bylo to tak "zralé" zabalit to. Ale to bychom nebyli my, abychom to nezkusili. A tak jsme to zkusili. Pod Malý Mangart to bylo v pohodě. Přes celoroční sněhové pole jsme se taky dostali bez problémů, až jsme dorazili "pod lana". Doplnili jsme energii a vydali se dál k vrcholu. Když nám to počasí dovolilo, tak nám ukázalo pár okamžiků do údolí a na okolní kopce. Jinak to byl boj s větrem a chladem. A aby toho nebylo málo, na cestě k vrcholu nás potkalo další nepříjemné překvapení v podobě sněhové návěje, jejíž mohutnost byla tak velká, že pokud jsme chtěli k vrcholu museli jsme si vykopat stupy a zdolat cca 6m stěnu ze zmrzlého sněhu. Ale i to jsme zvládli. Pak už nás čekalo jen závěrečné stoupání k vrcholu. A protože jsme se dostali na návětrnou stranu hory, vítr nás nenechával ani chvilku vydechnout. Po krátké debatě, zda-li budeme pokračovat. Jsme se rozhodli, že vrchol zdoláme. Udělali jsme dobře, protože jsme byli opravdu jen krůček pod vrcholem. Bohužel, Honza, odmítl pokračovat dál a tak k vrcholovému kříži jsme vystoupali jen v osmi. Dobytí vrcholu bylo, spíše než fascinující podívanou po okolí, vítězstvím nad samotným sebou, protože takové počasí jsem na Mangartu opravdu ještě nezažil. Bylo skutečně příšerné. Sestup jsme absolvovali bez problémů, až na drobný zádrhel u sněhové návěje, ale tu jsme zvládli taky. Poté jsme se už jen těšili na sluníčko, pálící písek do nohou a ležení na pláži. Mangart jsme zdolali 7.7.2008 po 13 hodině.
Další část dovolené jsme strávili v Itálii a předpokládaný výlet č.2 jsme přesunuli na zpáteční cestu. V Lignanu na nás čekalo ještě spoustu dalších atrakcí, na které jsme se těšili. Jako hlavní byla určitě návštěva aquaparku Aquasplash. Myslím, že to musel být velký zážitek pro děti, ale i pro nás, nebo alespoň pro mě určitě. Nic takového jsem ještě nezažil a stálo to za to. Nejhorší atrakcí byl Banzai a Twister. Letět černou dírou kamsi, pak se nechat vymrštit do vzduchu a pak volným pádem do vody…anebo se nechat zakroutit a během pár vteřin zmizet dlouhým tunelem opět kamsi. Musím říct, že takové nafukovací lodičky, na kterých jsme absolvovali tobogán byly mnohem klidnější a užil jsem si na nich více zábavy. Celý tento den, byl příjemným zpestřením naší krásné dovolené.
Bylo tu krásně a určitě si to ještě zopakujeme. Místem pro rodinnou dovolenou je Lignano jako stvořené. Vřele doporučuji. Když se dny sečetly a přiblížil se odjezd, uklidili jsme apartmán, předali navečer klíče, vyzvedli jsme si vratnou kauci a ráno v sobotu 12.7.2008 jsme vyrazili domů. Tedy domů…přes Bovec domů.
V Bovci jsme si udělali příjemný výlet lanovkou na Kanin a poté výstup na vrchol Prestreljeniku 2499m.m.m. Kdo má rád hory, tak ten to ocenil. Hůře to snášeli děti, kterým se moc nechtělo. Mohlo za to i počasí, které nám opět nebylo příliš nakloněno, ale s hrůzou z Mangartu se to teda srovnat nedalo. Vrchol Prestreljeniku jsme zdolali 12.7.2008 cca v 11:30hod.
A pak už jen cesta domů, příšerná bouřka, která nás "chytla" u Vídně a zpět do reality všedního života. Jaké to bylo? Já za sebe musím říct, že to stálo za to. Že jsme si to užili a bylo nám spolu krásně.