Slovinsko 2006

10. února 2008 v 19:21 | Nojbosh |  Hory a příroda
Ve dnech 5.8.-9.8.2006 jsme podnikli rodinný prodloužený víkend v Julských Alpách ve Slovinsku. Skvělé zážitky byly zaručeny, neboť cílem bylo krásné městečko Bovec. Kdo nebyl v Bovci, tak tomu to jen těžko můžu nějak vysvětlit. Podle slov Michala (druhá rodinná hlava, která se víkendu zúčastnila) to tady bůh prostě po… Až neskutečně kýčovitě je tu vše v okolí. Údolí řeky Soči, Soča samotná a Julské Alpy. Jste přímo v srdci Julek a užíváte si tu nádheru plnými doušky. Takže. První den jsme vyrazili z Otrokovic v 8:30. Klasická trasa Mikulov (CZ/A)-Vídeň-Graz-Villach (A/I)-Tarvisio (I/SLO)-Predel-Bovec. Ihned po překročení státní hranice Itálie-Slovinsko (hraniční přechod Predel 1156m) nás přivítal mohutný vrchol Mangartu, který se před Vámi objeví a tyčí se do výšky 2677m. Svoji výškou je to třetí nejvyšší vrchol Slovinska. Příjezd do Bovce se nám podařil v 17:00. Cesta v pohodě a klidu. Postavili jsme stany. "Bouchli" nějaké plechy, které jsme si vychladili v Soči ( 6°C) a odpočívali po cestě na zítřejší den. Druhého dne jsme si udělali výlety po okolí. K pramenům řeky Soči, ke kterému se dostanete po řetězy zajištěné stezce. Zbytek dne jsme trávili procházkami kolem Soči, pozorování čarokrásné, neustále se měnící, řeky. A došlo i na koupel. Nejsme žádná másla! Odpoledne a navečer jsme ještě podnikli výšlap k vodopádu Boka, který svou výškou 106m překvapí. Nutno podotknout, že obzvláště dětská část expedice začínala být již silně přezážitkována a tak se začaly objevovat první známky protivenství. Přežili jsme to. Den číslo 3. Výstupový den na Mangart. Po ranní přípravě a sbalení všech potřebných i méně potřebných věcí jsme vyrazili autem do sedla pod Mangartem. Cesta je již zpoplatněna a tedy i udržována, takže bez problémů až do sedla vyjedete. Ranních příjemných 25°C vystřídala s přibývajícími metry nefalšovaná kosa. V sedlech byla teplota jen něco málo nad nulou a ve stínu byly sněhové plotny. Oblekly jsme bundy, čepice a rukavice a hurá vzhůru. První část výstupu postupujete po hraně prudké stěny s výhledy do Itálie. V údolí je pak možno vidět Mangartská jezera. Tento zlom se svou výškou cca 800m, budí respekt. Ale výhledy tu jsou úžasné. Dále se postupuje svahem přes suťovisko k prvním překážkám, které jsou zajištěny řetězy. Vrchol se obchází zleva. Výstupová trasa vede i feratou přímo k vrcholu ze severozápadní strany. S dětským osazenstvem jsme volili cestu menšího odporu, tedy na okolo. Chodníky, které vedou stále mírným stoupáním, je nutno postupovat s opatrností, ale není třeba mít z toho strach. Při troše disciplíny a dodržení základních bezpečnostních prvků Vám nic nehrozí. Postupovali jsme a najednou se počasí začalo měnit. Přibyla oblačnost a přibylo skupinek, které se vracely od nezdolaného vrcholu. Údajná námraza na skále způsobila, že to otočili a vraceli se dolů. Jelikož jsme kopec "znali" (již jsme ho jednou zdolali), neukvapili jsme se a pokračovali k vrcholu. Před závěrečným strmým stoupáním z jihovýchodní strany, jsme si odpočinuli. Pokochali se výhledy na Julky, na sousední Jalovec 2645m, jehož vrchol je jen nepatrně nižší než Mangart, na druhou slovinskou nejvyšší Škrlatici 2740m a na majestátný Triglav 2864m. Julské Alpy mají nespočet vrcholů hlavních i vedlejších nad 2500m. Je to nádhera. Myslím, že to jsou jedny z nejkrásnějších hor vůbec. Ale to jsou asi všechny hory… J Ve 14:00 jsme dorazili k vrcholovému kříži. Počasí se umoudřilo a tak jsme nakonec měli i výhledy. Byť spíše do Itálie, do Dolomit, než na Julky, ale stálo to za to. Večer jsme se odměnili večeří v Bovci a malou večerní procházkou. Na čtvrtý den jsme si naplánovali výlet lanovkou na Kanin. Na procházku k Oknu a dětmi fascinovaný sestup suťovým polem. A když už jsme byli nahoře, využili jsme toho a skupinka Michal, Kristýnka a já jsme vyrazili na vrchol Prestreljeniku 2499m. A musím říct, že kdo nešel mohl jen litovat. Nádherné počasí a úchvatné rozhledy na celé Julky nám byly odměnou. Prostě luxusní výšlap. Bez chyb. Pozorovali jsme kozorožce. Plni zážitků jsme dorazili zpět do kempu. Večer jsme vybili všechny Zubry co jsme ještě měli a domlouvali se co s posledním dnem. Rozhodnutí udělat ještě jeden výlet bylo správné. Poslední den jsme sbalili stany a vyrazili k domovu. Trochu oklikou, ale ta měla význam. Bohinj a Bohinjské jezero, Bled a Bledské jezero a i nakonec opuštění Slovinska tunelem Karavanken byly nezapomenutelné zážitky. Přes noc jsme to "škubli" domů a ve 2 hodiny ráno jsme byli doma. Na závěr, jeďte do Slovinska, máte-li rádi krásné hory a krásnou přírodu. Já tam pojedu určitě, i když to bude pošesté.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama