Únor 2008

Slovinsko 2006

10. února 2008 v 19:21 | Nojbosh |  Hory a příroda
Ve dnech 5.8.-9.8.2006 jsme podnikli rodinný prodloužený víkend v Julských Alpách ve Slovinsku. Skvělé zážitky byly zaručeny, neboť cílem bylo krásné městečko Bovec. Kdo nebyl v Bovci, tak tomu to jen těžko můžu nějak vysvětlit. Podle slov Michala (druhá rodinná hlava, která se víkendu zúčastnila) to tady bůh prostě po… Až neskutečně kýčovitě je tu vše v okolí. Údolí řeky Soči, Soča samotná a Julské Alpy. Jste přímo v srdci Julek a užíváte si tu nádheru plnými doušky. Takže. První den jsme vyrazili z Otrokovic v 8:30. Klasická trasa Mikulov (CZ/A)-Vídeň-Graz-Villach (A/I)-Tarvisio (I/SLO)-Predel-Bovec. Ihned po překročení státní hranice Itálie-Slovinsko (hraniční přechod Predel 1156m) nás přivítal mohutný vrchol Mangartu, který se před Vámi objeví a tyčí se do výšky 2677m. Svoji výškou je to třetí nejvyšší vrchol Slovinska. Příjezd do Bovce se nám podařil v 17:00. Cesta v pohodě a klidu. Postavili jsme stany. "Bouchli" nějaké plechy, které jsme si vychladili v Soči ( 6°C) a odpočívali po cestě na zítřejší den. Druhého dne jsme si udělali výlety po okolí. K pramenům řeky Soči, ke kterému se dostanete po řetězy zajištěné stezce. Zbytek dne jsme trávili procházkami kolem Soči, pozorování čarokrásné, neustále se měnící, řeky. A došlo i na koupel. Nejsme žádná másla! Odpoledne a navečer jsme ještě podnikli výšlap k vodopádu Boka, který svou výškou 106m překvapí. Nutno podotknout, že obzvláště dětská část expedice začínala být již silně přezážitkována a tak se začaly objevovat první známky protivenství. Přežili jsme to. Den číslo 3. Výstupový den na Mangart. Po ranní přípravě a sbalení všech potřebných i méně potřebných věcí jsme vyrazili autem do sedla pod Mangartem. Cesta je již zpoplatněna a tedy i udržována, takže bez problémů až do sedla vyjedete. Ranních příjemných 25°C vystřídala s přibývajícími metry nefalšovaná kosa. V sedlech byla teplota jen něco málo nad nulou a ve stínu byly sněhové plotny. Oblekly jsme bundy, čepice a rukavice a hurá vzhůru. První část výstupu postupujete po hraně prudké stěny s výhledy do Itálie. V údolí je pak možno vidět Mangartská jezera. Tento zlom se svou výškou cca 800m, budí respekt. Ale výhledy tu jsou úžasné. Dále se postupuje svahem přes suťovisko k prvním překážkám, které jsou zajištěny řetězy. Vrchol se obchází zleva. Výstupová trasa vede i feratou přímo k vrcholu ze severozápadní strany. S dětským osazenstvem jsme volili cestu menšího odporu, tedy na okolo. Chodníky, které vedou stále mírným stoupáním, je nutno postupovat s opatrností, ale není třeba mít z toho strach. Při troše disciplíny a dodržení základních bezpečnostních prvků Vám nic nehrozí. Postupovali jsme a najednou se počasí začalo měnit. Přibyla oblačnost a přibylo skupinek, které se vracely od nezdolaného vrcholu. Údajná námraza na skále způsobila, že to otočili a vraceli se dolů. Jelikož jsme kopec "znali" (již jsme ho jednou zdolali), neukvapili jsme se a pokračovali k vrcholu. Před závěrečným strmým stoupáním z jihovýchodní strany, jsme si odpočinuli. Pokochali se výhledy na Julky, na sousední Jalovec 2645m, jehož vrchol je jen nepatrně nižší než Mangart, na druhou slovinskou nejvyšší Škrlatici 2740m a na majestátný Triglav 2864m. Julské Alpy mají nespočet vrcholů hlavních i vedlejších nad 2500m. Je to nádhera. Myslím, že to jsou jedny z nejkrásnějších hor vůbec. Ale to jsou asi všechny hory… J Ve 14:00 jsme dorazili k vrcholovému kříži. Počasí se umoudřilo a tak jsme nakonec měli i výhledy. Byť spíše do Itálie, do Dolomit, než na Julky, ale stálo to za to. Večer jsme se odměnili večeří v Bovci a malou večerní procházkou. Na čtvrtý den jsme si naplánovali výlet lanovkou na Kanin. Na procházku k Oknu a dětmi fascinovaný sestup suťovým polem. A když už jsme byli nahoře, využili jsme toho a skupinka Michal, Kristýnka a já jsme vyrazili na vrchol Prestreljeniku 2499m. A musím říct, že kdo nešel mohl jen litovat. Nádherné počasí a úchvatné rozhledy na celé Julky nám byly odměnou. Prostě luxusní výšlap. Bez chyb. Pozorovali jsme kozorožce. Plni zážitků jsme dorazili zpět do kempu. Večer jsme vybili všechny Zubry co jsme ještě měli a domlouvali se co s posledním dnem. Rozhodnutí udělat ještě jeden výlet bylo správné. Poslední den jsme sbalili stany a vyrazili k domovu. Trochu oklikou, ale ta měla význam. Bohinj a Bohinjské jezero, Bled a Bledské jezero a i nakonec opuštění Slovinska tunelem Karavanken byly nezapomenutelné zážitky. Přes noc jsme to "škubli" domů a ve 2 hodiny ráno jsme byli doma. Na závěr, jeďte do Slovinska, máte-li rádi krásné hory a krásnou přírodu. Já tam pojedu určitě, i když to bude pošesté.

Tatry 2007

10. února 2008 v 8:25 | Nojbosh |  Hory a příroda
Rád bych se s Vámi podělil o zážitky s naší podzimní akce Vysoké Tatry 2007. Akce Tatry jsem plánoval již delší dobu. Jenže nějak jsem to pořád nemohl dotáhnout do konce. Vždy to na něčem zkolabovalo. Až jednoho krásného dne jsme se rozhodli. Termíny si ujednotili a akce Vysoké Tatry 2007 mohla proběhnout. Tatry jsou už přece jen hory a tak nebylo vůbec na škodu být tak trochu připravený. Rozvržení dnů a jednotlivé trasy jsem naplánoval, myslím, dobře a tak nezbývalo než doufat, že nám vyjde počasí. Termín byl stanoven na 14.9.-16.9.2007. Plán celé akce jsem rozdělil do třech tematických bloků:
1.DEN - SEDIELKO
Malá Studená dolina
Stupňovitá dolina, která skalním prahem se známým Obrovským vodopádem ústí do Velké Studené doliny. V horní části, za vysokou jezerní stěnou leží pět Spišských ples. Turistickým centrem doliny je Téryho chata 2015m.n.m., která je ideálním východiskem pro vysokohorské a horolezecké tůry, ohlašovací stanice HZS. Přístup k chatě z Hrebienka cca 3 hodiny. Z doliny vede značená jednosměrná trasa přes Priečne sedlo 2352m.n.m. (2.den) do Velké Studené doliny (2.+3.den) a přes Sedielko 2376m.n.m. do Javorové doliny a Tatranské Javoriny. Přechody jsou schůdné jen v létě, pozor na sněhová pole, nutno sledovat hlášení HZS o uzavření přechodů. V dolní části doliny je malá Zamkovského chata 1475m.n.m., kterou v roce 1943 postavil tatranský horský vůdce Štefan Zamkovský (1908-1961), ohlašovací stanice HZS.
sedlo Sedielko 2376m.n.m.
sedlo v hlavním hřebeni mezi Širokou vežou 2462m.n.m. (vlevo) a Malým Ľadovým štítem 2603m.n.m. (vpravo). Turistický přechod z Malé Studené doliny do Javorové doliny. Je nejvyšším sedlem ve Vysokých Tatrách, přes který vede turistická značená cesta. Pěkné výhledy.
(cestou z Hrebienka do Malé Studené doliny vodopády Studeného potoka; v Malé Studené dolině Malý Studený potok; Spišské plesa u Téryho chaty hloubka 8 a 7m; Modré pleso pod Sedielkem; unikátní kulisa štítů u Téryho chaty: zprava Lomnický 2634m.n.m., Pyšný 2621m.n.m., Beraní sedlo 2389m.n.m., Beraní rohy 2526m.n.m., Sněhový 2465m.n.m., Ledový 2627m.n.m.)
2.DEN - VÝCHODNÍ VYSOKÁ
Priečne sedlo 2352m.n.m.
Důležitý turistický předchod z Melé Studené doliny do Velké Studené doliny. Značený, zabezpečený řetězy, jednosměrný. Přechod opačným směrem je zakázaný. Pozor na sněhová pole. Nutno sledovat hlášení HZS o případném uzavření přechodu (Téryho chata).
(cestou z Priečneho sedla na Zbojníckou chatu Strelecké plesa (L), Šedá plesa (P), Ledové pleso (P), Starolesnianské pleso (L), Sesterské pleso a u Zbojnícké chaty Dlhé pleso)
sedlo Prielom 2298m.n.m.
turistický přechod z Velké Studené doliny do Bielovodské doliny. Značený, zabezpečený řetězy. Nad Zamrznutým plesem možnost odbočení přes Polský hřeben do Velické doliny.
Polský hřeben 2200m.n.m.
Frekventovaný turistický přechod zabezpečený řetězy, který spojuje Velickou a Bielovodskou dolinu. Z Polského hřebene vede značená trasa na vrchol Východní Vysoké 2429m.n.m.
Východní Vysoká 2429m.n.m.
Turisticky velmi významný vyhlídkový štít v hlavním hřebeni Vysokých Tater. Z přístupného vrcholu překrásné výhledy na celé Tatry. První výstup na Východní Vysokou r.1888.
3.DEN - VELKÁ STUDENÁ DOLINA
Velká Studená dolina
Dolina s největším počtem ples. V závěru doliny nejvýše položené Ledové pleso 2057m.n.m. Vodu z ples odvádí Velký Studený potok, který po spojení s Malým Studeným potokem vytváří vodopády Studeného potoka (1.den). V dolině jsou dva významné turistické značené přechody a přes Prielom 2298m.n.m. (2.den) do Bielovodské doliny a jednosměrný přechod přes Priečne sedlo 2352m.n.m. (2.den) z Malé Studené doliny. Přechody jsou schůdné jen v létě, pozor na sněhová pole, nutno sledovat hlášení HZS o uzavření přechodů. Turistickým centrem doliny je Zbojnícka chata 1960m.n.m., ohlašovací stanice HZS. V červnu 1998 chata vyhořela, vzápětí však začala její rekonstrukce a v současné době je otevřena. V dolině se nachází nejstarší turistická útulna - zrekonstruovaná Rainerova chata 1286m.n.m.
Z Otrokovic jsme vyrazili o půl čtvrté ráno, kdy mě a Martinu vyzvedli naši olomoučtí kamarádi Prochyn a Peťa s Peťou (on a ona…nebo ona a on). Do Starého Smokovce jsme dorazili v 9.00 hod. Počasí jak objednané. Azuro, příjemně, prostě paráda.
Ze Starého Smokovce jsme to vzali po svých na Hrebienok a přes Zámkovského chatu, Malou Studenou dolinou na "Terynu". Krásné počasí zapříčinilo to, že na tatranském chodníku to bylo jako na Václaváku. Ale ne každý byl patřičně vybaven, ne každý měl namířeno tam kam my.
Těsně pod Téryho chatou mně naprosto nadchla hra slunce s okolními štíty.
Po příchodu na Téryho chatu a domluvě s chatařem na ubytování, vyrazila skupina Muži na nadstavbovou část dne a tím byl výstup do sedla Sedielko 2376m. Skupina Ženy zůstala na "Teryně" a věnovala se nabíjení slunečními paprsky pro další dny. Cestou na Sedielko je potřeba vystoupat nad Téryho chatu, poté sestoupit k rozcestí Pod sedlami (Priečným a Sedielkem) a pak kolem Modrého plesa strmým svahem do sedla. Dolina byla plná těžkého sněhu a stoupání svahem bylo nesmírně náročné. Neustále jsme se bořili po pás do sněhu a občasné uvolněné kusy ledu z okolních štítů, nepřidávaly na klidu.
Nicméně sedlo Sedielko, nejvyšší sedlo Vysokých Tater, jsme zdolali v 16:00.
Chvíli jsme se kochali a pak rychle dolů, neboť údolím od Téryho chaty se na nás valila hustá mračna. Po příchodu na "Terynu" jsme se navečeřeli, vypili nějaké to pivečko a štamprličku a chystali se na spaní. Naštěstí skupina polských turistů, kteří měli dorazit i s vůdcem, měla velké zpoždění a taky jsme získali jejich postele na přenocování. Jinak nás čekala karimatka a spacák. Po krásně stráveném dni, a nastoupaných 1366 výstupových metrech, se nám příjemně usínalo. I když jsme již večer věděli, že Priečne sedlo zítra "nedáme".
Ráno jsme se probudili a počasí bylo špatné. Hustá, nízká oblačnost, ze které se sypaly ledové krupky a navíc, sluncem rozpálené sedla z předchozího dne, v noci pěkně namrzla, takže povrch byla jedna velká ledová krusta. Bez maček a cepínů jsme neměli šanci. Do takového rizika jsme nešli. Pod vrcholem Priečneho sedla jsme navíc spatřili skupinku, kteří vyrazili před námi, a kteří to otočili a vraceli se zpět. Takže co teď? Plány akce Tatry 2007 nám v tu chvíli byly na nic. Po krátké poradě, čaji a kávě, na "Teryně" jsme vyrazili zpět, stejnou cestou, do Smokovce. Na místních informacích jsem zjistil předpověď počasí na další dny a padlo rozhodnutí zůstat v Tatrách a vymyslet náhradní program. Ubytování jsme sehnali v pěkném apartmánu v obci Štola (osvědčená obec). Udělali jsme si výlet do Popradu na večeři a nákup a pak "domů" na poradu co s posledním dnem našeho výletu. Den č.2 byl zkrátka takový jaký byl. Ale takové jsou hory.
Třetí den, náš poslední den, jsme naplánovali výstup na Predné Solisko 2117m. Ráno bylo počasí podle předpovědi, krásně i když trochu opar.
Po příjezdu na Štrbské Pleso jsme se vydali vzhůru. Samozřejmě, že po svých… Žádné lanovky, protože to pak není ono…a navíc máme zkušenosti, že když se "dá" kopec zezdola, je to pak takový jiný vrcholový pocit. Takže 762m výškových za dvě a čtvrt hodiny. Slušný a poctivý výkon hodný Řádu Modré tečky.
Co dodat závěrem? Že to nakonec dobře dopadlo, že to byl krásný výlet do hor a že Tatry jistě znovu navštívíme. Protože to Priečne…to prostě musím dát. Toto byl druhý pokus, který opět selhal na výbavě. Mačky, cepín, přístě s sebou.

...snad se snažím, je to vidět?

8. února 2008 v 13:54 | Nojbosh
Vážení a milí návštěvníci těchto stránek, prosím, o trochu Vašeho času. Sdělte mi touto formou, jak hodnotíte tento můj blog. Děkuji.

Bludný 659m

8. února 2008 v 13:01 | Nojbosh |  Hory a příroda
Dne 3.února 2008 jsme podnikli rodinný výlet na Troják (Hostýnské vrchy). Po příjezdu na parkoviště u sjezdovek jsme vyhledali turistický rozcestník a rozhodli jsme se pro hřebenovku na vrchol Bludný 659m. Trasa po hřebeni je značena zelenou značkou. Minuli jsme sjezdovky, které byly částečně uměle zasněžené a mírným stoupáním jsme se dostali na otevřený hřeben, odkud jsme mohli pozorovat krásnou krajinu kolem. Po chvilce jsme dorazili k meteorologické stanici Na Marušce. U stanice je nástěnka s informacemi o stanici samotné a o prováděných měřeních. Celkem zajímavé. Poté jsme se cestou přes les dostali k chatové osadě Kotáry a odtud jsme již spatřili vrchol Bludný - naší cesty cíl. Opět mírným stoupáním jsme vyšli na otevřený hřeben. Z těchto míst lze za dobrého počasí, a to jsme měli, vidět od jihu kopce Vizovických vrchů, vzdálené vrcholky Bílých Karpat s nejvyšším vrcholem Javorinou 970m a směrem k východu pak údolí, v nichž se nachází město Vsetín a jímž protéká Vsetínská Bečva. Krásně jsme viděli z údolí vybíhající kopce vyšších Javorníků. Za nimiž se v dálce tyčily bílé, zasněžené vršky Malé Fatry. Dále pak, údolími rozdělené, vzdálenější pohoří Moravskoslezských Beskyd, kde se z nížin ostravské kotliny vypínala Lysá hora 1323m, nejvyšší vrchol Beskyd, a blíže k nám kopce Vsetínských vrchů s nadmořskou výškou 700-800m. Při pohledu od severovýchodu k severu, za údolím, již spojené Bečvy, jsme viděli Oderské vrchy. Na samotném vrcholu Bludný 659m je informační tabule k naučné stezce Tesák a vrcholu samotnému vévodí majestátný a krásný strom. Jelikož nám počasí opravdu vyšlo, bylo krásně slunečno, myslím, že se nám výlet vydařil. Naprosto jej mohu doporučit všem, kdo má přírodu jen trochu rád, bez rozdílu věku. Je to nenáročná tůra po zpevněné cestě, takže i pro rodiny s kočárky. Vzdálenost od chaty na Trojáku, kde je velké parkoviště, k vrcholu Bludný, je 3,5km. Mohu doporučit jako krásný nedělní výlet do přírody.